7. Filozofie 19. a 20. století

- mnohé filozofické teorie mají buď žádnou, nebo minimální využitelnou hodnotu

- ať už si např. o vesmíru myslíme cokoliv, nic se tím pro nás nezmění

- teorie je pravdivá, jestliže se osvědčuje (úspěšně se vyrovnává se zkušeností)

- ve vědecké praxi se potom teorie ověřuje experimentem

„Pravda není tedy ničím statickým, ale mění se s časem.“

• = za pravdivé považujeme to, co se v praxi osvědčilo jako úspěšné

• pravda je proměnlivá v čase

• pravdivé je to co my sami za pravdivé uznáme

• naše poznání a hranice našeho světa se mění podle toho, co právě potřebujeme znát k životu

• svět je pluralistický => má mnoho aspektů a možností, které nelze všechny zkoumat a objasnit najednou

William James

- přední představitel pragmatismu

- byl lékař, filozof a psycholog

- důraz na praxi

- soulad filozofie a života filozofa

- principy subjektivní užitečnosti jako pravdivostní kritérium – co je pro mne užitečné, je pro mne pravdivé

Instrumentalismus

- je to odvětví pragmatismu

John Dewey

- filozof a pedagog

- IDEJE, VĚDA prostředky pokroku INSTRUMENTALISMUS

- základní zkušenost vytváří vzájemné působení mezi biologickým organismem a jeho prostředím

- zkušenost není objektem poznání, ale je jakousi vykonanou činností

- myšlení vzniká jako prostředek umožňující zvládat určité situace tím, že vytváří vodítka pro další jednání

- hodnotu těchto intelektuálních činností určujeme podle toho, zda organismus může opět uspokojivě fungovat

- „Myšlení je tedy nástrojem pro řešení problémů.“

= proto INSTRUMENTalismus, to co nám neslouží k řešení problémů je k ničemu

- tvrdil, že lidské potřeby vedou k rozvoji myšlení (na tohle filozofové prý zapomněli)

PEDAGOGICKÉ NÁZORY

- podle Deweyho se předchozí výchovné postupy zaměřovaly na vštěpování množství faktů a poznatků studentům

- prý se ale neučilo, jak vědomosti prakticky využít

- studenti tak byli příliš zahlcováni minulou zkušenosti a nebyli připraveni vyrovnat se s problémy v budoucnosti

- proto Dewey navrhl, aby se výchovný systém snažil rozvíjet metody pro řešení problémů

- naučí-li se student řešit problémy, bude tak lépe vybaven pro život

- dítě proto mělo být vychováváno pomocí konfrontace s různými situacemi

- v nich by měl využívat metod pro překonávání naléhavých problémů

- takto byl zároveň podporován rozvoj demokratické společnosti

- demokratická společnost je schopna lépe než jiné čelit novým situacím (nemá žádnou ideologii)

- student, jenž se naučí řešit problémy, bude jejím aktivním občanem (demokracie je nejlepší státní zřízení)

KRITIKA PRAGMATISMU

- v Americe se tento směr stal velmi úspěšným

- ujal se i v Evropě

- někteří filozofové řešili, na základě čeho lze říci, zda se nějaká idea osvědčila

své finanční potíže vyřeším tím, že vyloupím banku i tohle může být idea, která se osvědčí (pokud mě nechytí)