ZP-Posudek-studenta-gymnazia-na-specialni-teorii-relativity

O panu doktoru Alanu Guthovi se dá říct, že je to kovaný a stoprocentní teoretický fyzik. Jeho přednes působil lehce zmateně a celá přednáška byla podle mě sestavena velmi zvláštně, avšak účinně. Věnoval se totiž podstatě speciální teorie relativity, nepodstatné či dávno známé informace a fakta jej nezajímala. Jeho přednáška byla podobně jako u Podolského součástí jisté série přednášek, avšak Guth zvládnul udržet neustálou změnou předmětů zkoumání STR účinně pozornost většiny posluchačů. Dosáhl toho i zakomponováním výpočtů, točících se kolem Dopplerova efektu a rozdílu mezi jeho relativistickým/nerelativistickým pojetím, a neustálého ptaní se na dotazy, čímž posunul do popředí fyzikální fenomén, nikoli sebe. Zajímala jej opravdu jen dilatace času, kontrakce délek a relativnost současnosti; čili jsem oproti Podolskému nebo Melnikovi měl pocit, že zásadní relativistické aspekty chápu lépe. Trochu navíc zde působila zmínka o pokročilé obecné teorii relativity. Také nebýt předešlé přednášky pana Podolského bych se uspokojil jen s výkladem dilatace času, na ostatní aspekty v porovnání s dilatací nezbylo zase tolik času. Avšak Guth svým nevtíravým a milým projevem podnítil ze všech moji zvědavost a koneckonců i kritické uvažování asi nejvíce ze všech zkoumaných přednášejících.[11]

Nakonec se anglické přednášky nejevily moc nesrozumitelně, avšak přesto musím vyzdvihnout vysoký standard prezentace pana profesora Jiřího Podolského. Kromě komplexnosti celé přednášky s věcnou odborně laděnou prezentací na obrazovce musím ocenit velmi výrazný a zapamatovatelný projev. I když ne vždy jsem byl do obsahu jeho výkladu plně zainteresován, profesorův výklad sám se postaral o moji zvědavost. Na rozdíl od Alana Gutha však nedával příliš prostoru posluchačům na dotazy a bylo vidět, že svůj projev bere až moc vážně. Zbytečně moc se také zabýval Einsteinovým životem, myslím si, že je to kapitola sama o sobě a při odstranění úvodní části by se prezentace mohla lépe zaměřit na zásadnější faktory speciální teorie relativity. Například v zájmu nenarušení popisu přirozeného vývoje vedoucího k Einsteinově objevu přednášku až moc dopodrobna zahltil odbornými výpočty Lorentzovy a Galileovy transformace, u nichž mi nezbývalo než si neustále přehrávat vysvětlení všech těch rovnic. K Lorentzově transformaci jsme se pak vrátili zpět při kauzální struktuře časoprostoru, kde byl vyloženě prostor k podrobnějšímu zkoumání. Ještě dosud lituji, že jsem si předtím nepustil Melnikovo krátké vysvětlení tohoto fenoménu, popř. i Guthovo. Z mého hlediska středoškoláka začínajícího s teoretickou fyzikou přílišná odbornost zkrátka není klíčem k pochopení. Rovněž mě mrzelo jen okrajové zmínění čtyřvektorů a čtyřtenzorů, které naprosto odbouraly dosavadní kinetiku i dynamiku. Vše ale vynahradil znatelný entuziasmus pana profesora. Svou přednáškou mi vytvořil základní schéma, do kterého jsem si pak dosazoval poznatky z dalších přednášek.[10]