22. Antická filozofie

- život v bublině – jednodušší

- kdokoliv vystupuje z masy je problematický pro systém, někdo nám může úmyslně projektovat do hlavy co chce, abychom viděli

– vjemy → zkreslení reality – smysly se dají oklamat

- strážce systému – za systém odpovídají lidé, snaží se ho udržet

- odmítáme pravdu, pokud ji zjistíme

- podřízení X pochybujeme (proti proudu) – nic mezi

- Ústava – reálný pohled na svět, který není příjemný ale spravedlivý

- „Jde o to, jak správné lidi dostat na pozice“

→ vzdělávací systém (vadilo mu, že do vlády se může dostat kdokoli) → zkoušky → neprojde → řemeslník, zemědělec – nebude se podílet na vládě

→ tímto by odfiltroval tyrany

– kritika demokracie – mohou vládnout nevzdělanci – zneužití, přílišná svoboda → anarchie, lidé potřebují řád – hledají jistoty

- reakce na demokracii je Tyranie → k rozkladu vedla přehnaná svoboda → lidé poté mají tendenci směřovat k jedincům (V. Klaus ml.) – vztah k autoritám

PLATÓN VS. ARISTOTELES – PŮVOD VĚCÍ

Platón: idea

Aristoteles

- 1. Látka (mílétská škola) 2. Forma (Pythagoras) 3. Příčina působící (Hérakleitos) 4. Účel (Sokrates)

- sochař → lom → vyhlídne kámen → (1.) → má představu co chce dělat (2) → kladivo + kámen (3) → socha Atény (4)

- máme vlastní představivost, kterou promítneme do věcí

- křesťanské náboženství podporuje Platona – idea – z hůry

- Aristoteles – věří v člověka

- žák Platóna a jeho největší kritik

- smysl věci je ukryt v ní samotné – opak Platona

- prvotní příčina – proton – bůh ne ve smyslu křesťanském

- je potřeba zachovat stát

- rozvoj lidské osobnosti (negarantuje pro otroky – někdo tu práci musí dělat)

- člověk → rodina → obec - bral jako přirozenost, chceme žít v dobrém prostředí

X Platón – selekce ve vzdělání, elity – páření mezi sebou a zachování elity

Aristoteles – víra ve schopnosti lidí, může to vést k formě oligarchie, absence rodiny (tu považuje za menší stát)

- obával se rozevírajících se nůžek v Athénách – elita se bude pořád vzdělávat ale spodina strádat → nebudou spolu umět komunikovat, rozdíly → neshody ve státu – střední vrstva je drží pospolu

- demagog = chce osobní moc, na oko, tendence k oligarchizaci

Podle toho, kdo vládne, rozlišuje Aristoteles tři právní formy obce (státu):

monarchie, kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů,

aristokracie, kde vládnou ti nejlepší (řecky aristoi)

politeia, kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané.

a tři pokleslé formy:

tyranie, vláda samozvaného vládce ve prospěch sebe samého,

oligarchie, vláda bohatých pro svůj vlastní prospěch,

demokracie, vláda davu.

Část d

HELÉNISMUS (4. – 1. st.př.n.l.) (různé školy – kynikové, epikurejci) x synkretismus

- bitva u Charonea – 2 vojska – Filip II. Makedonský – vyhrál