Jak nová politická hnutí ovlivňují Evropu

Jak jsem už dříve zmiňovala, SYRIZA je jediná levicově až krajně levicově orientovaná strana v Evropě, která zaujímá nemálo významnou pozici ve vládě. Avšak nebylo tomu tak vždy. V období 2004–2007 byla SYRIZA koalicí levicových stran a percentuálně se počet voličských hlasů pohyboval nejdříve pod a od roku 2007 nad 5 % hranicí. O rok později se Alexis Tsipras stal předsedou jedné ze stran tvořících koalici, strany Synaspismos. Na podzim 2011 vzrostl odpor proti vládě Lucase Papademose a sílící opozici tvořila SYRIZA s Komunistickou stranou Řecka. V parlamentních volbách strana skončila druhá a Tsipras byl pověřen sestavením vlády, což však odmítl. Později se strana začínala sjednocovat.

Protože poslanci ani na třetí pokus nezvolili prezidenta republiky, byl v roce 2014 rozpuštěn parlament a proběhly nové volby, ve kterých SYRIZA vyhrála. Tsipras se stal premiérem. Jedním z prvních kroků nové vlády bylo rozprodání vládních limuzín za účelem odstranění privilegií politiků. Můžeme se domnívat, že tento trochu na první pohled bizarní krok ničemu nepomůže. Pokud se na celou situaci podíváme okem naštvaného a zoufalého občana Řecka, který je dlouhodobě nezaměstnaný nebo pobírá minimální mzdu a v posledních pěti letech náklady jeho domácnosti vzrostly o jednu čtvrtinu pochopíme, že rozprodání vládních limuzín má pouze voličům ukázat novou a svěží náturu, se kterou se vláda snaží o reformy. Volič uvidí, že vláda nemusí být v budoucnu neschopná, jako ty předešlé, protože se přece „nefláká“ a už první den reformuje.

Kromě toho vláda jednala o podmínkách řeckého dluhu a poskytnuté půjčky s Evropskou unií a pozastavila privatizaci státních podniků. Když po necelých dvou měsících od zvolení vláda pokračovala v jednání s EU, výsledkem bylo opětné spuštění privatizace. To vyvolalo nesouhlas levicově radikálnější části strany. V podstatě se opakuje stejný scénář. Vláda odmítá podmínky a návrhy EU, navrhne vlastní reformy, s kterými však nesouhlasí věřitelé, a to celé se opakuje. Jednání s věřiteli jsou nekonečná a Řecko stále dluhy neplatí. Později vláda přislíbila rozsáhlé reformy. Jendou z nich bylo skokové navýšení DPH z 13 na 23 %. Reformy jsou pro Řecko velmi důležité, ale myslím si, že takovéto náhlé změny situaci pro občany ještě více ztěžují, na druhou stranu nesmíme zapomenout na dobro Řecka jako státu, který se ze zadluženosti nemůže dostat.

Premiér Tsipras podal kolektivní demisi poté, co byl schválený nový záchranný program a ztratil většinu v parlamentu. Další předčasné volby se konaly tentýž rok a SYRIZA opět zasedla ve vládě, které byla vyslovena důvěra.

Slib Tsiprasovy vlády, že zavede program proti úsporným opatřením v Eurozóně, nebyl naplněn. Pokud SYRIZA chtěla trvat na realizaci svého programu, byla konfrontace s vyššími instancemi nevyhnutelná, obávám se však, že to před volbami tušila jen malá část strany. Heslo „lepší zítřky pro všechny“ je sice líbivé, no bohužel příliš idylické.