Jak nová politická hnutí ovlivňují Evropu

OSNOVA

ÚVOD

1.SITUACE V EVROPĚ PO ROCE 2014

2.SYRIZA

3.PODEMOS

4.UKIP

5.ZÁVĚR

ÚVOD

Cílem této seminární práce je zjistit, za jakým účelem vznikla nová politická hnutí v Evropě, zda ovlivnila současnou evropskou politickou scénu a pokud ano, jakým způsobem. V práci se budu nejen detailněji zabývat jednotlivými hnutími a jejich pozicí na domácí politické scéně, ale pokusím se i objasnit jejich vize a programové ambice v Evropském parlamentu. Jako zdroj budu využívat internetové stránky jednotlivých stran, články, které se týkají tématu a knihy psané v českém jazyce.

1.SITUACE V EVROPĚ PO ROCE 2014

Každých pět let se konají volby do Evropského parlamentu, který má sídlo ve Štrasburku. Ten jakožto jeden ze sedmi vrcholných orgánů Evropské unie reprezentuje její občany a ti mohou přímo volit poslance parlamentu. Politické strany v Evropě mohou organizovat kampaň v rámci celé Evropské unie. Protože neexistuje jednotný volební systém pro volby, každý z členských států si může zvolit vlastní, ale pouze za dodržení určitých podmínek. Jednou z nich je forma poměrného volebního systému, který funguje na principu převádění hlasů na mandáty. V praxi to znamená, že počet křesel nebo mandátů, které strana získala, se snaží co nejvíce přiblížit poměru voličských hlasů. Příkladem dalšího kritéria může být uzavírací klauzule1. Ta nesmí překročit pěti procentní hranici. Až polovina členských států stanovenou žádnou hranici nemá.

Poslední volby do Evropského parlamentu proběhly v roce 2014. Ve Velké Británii úspěch zaznamenala především Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), která volby vyhrála s necelými 27 % hlasů. Je podstatné zmínit, že v předešlých volbách v roce 2009 strana skončila druhá s 16 % hlasů. Předběhla ji pouze Conservative Party2, ale za to s rozdílem více než 10 %. Tyto výsledky odrážejí měnící se nálady nejen v britské společnosti, ale i napříč Evropskou unií. V první řadě můžeme hovořit o tendenci vystoupení konkrétní země z Evropské unie, tedy o tzv. tvrdém euroskepticismu. Právě UKIP, jako jedna z mála politických stran ve Velké Británii, dlouhodobě politicky prosazuje myšlenku Brexitu, která značně získala na popularitě právě po roce 2014. I přesto, že u konzervativců je spektrum názorů ohledně míry integrace Velké Británie do Evropské unie široké a někteří euroskeptičtí členové přeběhli k UKIPu, strana se tváří spíše jako pro-evropská, nehledě na aktivní boj proti Lisabonské smlouvě, který se však po její ratifikaci dále nerealizoval.

Po úspěchu v místních volbách v roce 2012, kde SYRIZA zaujala místo jako druhá nejsilnější strana, přišlo vítězství i ve volbách do Evropského parlamentu. Následovaly předčasné parlamentní volby v Řecku a SYRIZA se stala první krajně levicovou stranou v Evropě, která se podílí na vládě od dob Řecké občanské války. Situace je v Řecku velmi vypjatá, a to už od roku 2009, kdy propukla dluhová krize, která nejen způsobila četné problémy týkající se vnitřní správy státu, ale ovlivnila chod Evropské unie a především tzv. eurozóny3. Už od 90. let 20. století bylo prioritou zlepšit životní úroveň obyvatel Řecka, a to především tak, že stát spolu s evropskými fondy financoval předražené státní zakázky, jako například nákladnou výstavbu athénského metra nebo výstavbu dálnic. Státní dluhy se pomalu zvětšovaly. Řecká vláda začala s falšováním údajů o velikosti státního rozpočtu a vizuálně snižovala výši zadlužení státu. Díky tomuto maskování mohlo Řecko v roce 2001 přijmout euro i přes to, že reálná finanční situace neodpovídala Maastrichtským kritériím4. Vstupem do eurozóny Řecko využilo možnosti půjčovat si levnější půjčky a jeho zadlužení se více prohlubovalo. V roce 2004 obvinila Evropská komise Řecko ze špatné fiskální politiky a podezření padla i na falšování statistických údajů. Korupční skandály a náročná výstavba olympijských staveb pomohli k nekončícímu se zadlužování. V roce 2010 hrozil státní bankrot, avšak EU a Mezinárodní evropský fond poskytli Řecku úvěry. Řecko se zavázalo tak, že přijme řadu reforem, jenže to vyústilo v řadu stávek organizovaných odbory. Až v roce 2014 se hospodářský růst začal mírně zlepšovat a nezaměstnanost klesla k 27 %. V následujícím roce SYRIZA vyhrála parlamentní volby.