Jak nová politická hnutí ovlivňují Evropu

Jedno z rizik, které by vláda PODEMOS mohla přinést, je ochromení části domácího i zahraničního bankovního sektoru, které by mohlo vzniknout jako reakce na restruktualizaci státního dluhu, který Španělsko má.

4.UKIP

Strana nezávislosti Spojeného království. Konzervativní, euroskeptická a ekonomicky liberální politická strana. Na rozdíl od předešlých dvou stran je její vznik datován ve 20. století, respektive v roce 1993. Dlouhodobě prosazuje názor vystoupení Velké Británie z Evropské unie, avšak do roku 2016 byla tato myšlenka bezvýznamná a zastával se jí především dlouholetý vedoucí strany Nigel Farage. Poté co se k myšlence Brexitu připojil někdejší starosta Londýna Boris Johnson, vystoupení Velké Británie z Evropské unie se nejevilo pouze jako výsledný produkt něčí snílkovské mysli. Výhrou pro stranu bylo vypsání unijního referenda. Euroskeptický tábor si dal záležet na kampani a pravdou je, že zafungovala perfektně. Celá směs populistických výroků a xenofobních obav vzbudila v Britech mnoho emocí. Podle výsledků referenda soudím, že se pravděpodobně řídili z větší části jimi.

Strana chce také prosadit snížení byrokracie ve vládě nebo radikálně snížit daně. Volby do Evropského parlamentu v roce 2009 a 2014 vypovídají o rostoucí popularitě myšlenky Brexitu. klesá. Reakcí na neoliberalismus je většinou protimigrační politika podpořená šovinismem.

Kauzy a skandály neobešly ani tuto stranu. Od výroku, že trestem za schválení stejnopohlavního manželství jsou rozsáhlé povodně, přes posílání rasistických SMS zpráv někdejší snoubence Prince Harryho až po stranické rvačky.

I přes to, že pravicový populismus je v současné době v Evropě populární, popularita této strany klesá. UKIP se tak rozhodl radikálně bojovat proti „politické korektnosti“ a dosáhnout rychlého a bezproblémového odchodu Velké Británie z EU.

5.ZÁVĚR

Společným znakem všech tří stran jsou různé formy populismu a prosazování krajních ideologií, ať už pravicových, či levicových. Strany využily dlouhodobých problémů, které ovlivňují vnitřní politiku státu, ale zároveň nabídly řešení celoevropských potíží jako jsou ekonomická krize, migrační vlna nebo odchod země z Evropské unie. V podstatě propagují jednoduchá a radikální řešení na složité problémy. Právě na první pohled zdající se jednoduchost a přímočarost imponují dnešním evropským voličům v dobách nejistoty a prohlubující se nedůvěře k politickým reprezentantům a k politickým stranám. V politice, konkrétně v programech jednotlivých stran je důležité „číst mezi řádky“ a nenechat se manipulovat stále častějším populismem. Radikální reformy nemohou zmírnit dopady ekonomické krize v Evropě, a to stejné platí i pro řešení migrační krize. Jednání jsou zdlouhavá ale konsenzus představitelů a zastupitelů jednotlivých členských zemí EU a obecně členských zemí EU je klíčem k úspěšnému fungování a rozvíjení Evropské unie, potažmo Evropy. V tak široké míře je jasné, že konsenzus nikdy nebude úplný, podstatné je shodnout se na řešení zásadních otázek pomocí kompromisů a eliminovat vzrůst popularity radikálních stran větší vzdělaností populace v politické a mediální oblasti.