Život a dílo_Antonín Leopold Dvořák

ANTONÍN DVOŘÁK

Antonín Leopold Dvořák byl jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů. Je celosvětově nejhranějším
českým skladatelem vůbec.

Antonín se narodil 8. září 1841 ve středočeské Nelahozevsi jako první z osmi dětí. Jeho otcem byl František
Dvořák, řezník a hospodský a jeho matkou byla Anna Zdeňková, která pocházela z Uhů a byla dcerou šafáře
lobkovického panství.

Malý Antonín vyrůstal v malém rodném domku, naproti kostelíku, ve kterém Dvořák údajně poprvé hrál na
varhany.

V říjnu 1847 začal chodit do školy. V hudbě jeho talent zvláště vyniká, a tak ho otec svěřil nelahozeveskému
učiteli a hudebníkovi Josefu Spitzovi, aby syna učil hře na housle. Ale i přes Antonínův značný talent z něho
jeho tatínek chce mít řezníka, jako svého nástupce.

Zlom přichází v roce 1857 na jaře. Antonín o této události později řekl: „Bylo mi šestnáct let a já šel s
tatínkem z velvarského trhu, vedl jsem trochu divokou jalovičku. Byl jsem jako vyžle. A co čert nechtěl!
Jalovice se něčeho lekla šmejkla se mnou důkladně o zem, několik sáhů mě táhla. A to jsem si umínil že
řezníkem nebudu.“

František Dvořák nakonec ustoupil a Antonín začal v témže roce studovat v Praze varhanickou školu, na
které se na rozdíl od konzervatoře vyučovala i kompozice. Kromě toho zde studia trvala jen dva roky,
zatímco na konzervatoři šest. Školu absolvoval v roce 1859.

Od roku 1862 se stává violistou orchestru Prozatímního divadla často pod taktovkou kapelníka Bedřicha
Smetany. Zde působí až do roku 1871.

Okolo roku 1865 si Dvořák přivydělává učením hry na klavír. Do tohoto období také spadá Dvořákovo
okouzlení mladou herečkou Prozatímního divadla, Josefinou Čermákovou. Ta se ovšem brzy provdává za
hraběte Václava Kounice (jeho matce, Eleonoře Kounicové, věnovala Božena Němcová svoji Babičku).
Dvořák si později v roce 1873 bere za ženu její mladší sestru Annu Čermákovou.

Angažmá v orchestru Prozatímního divadla bylo pro Dvořáka mimořádnou inspiraci. Byl inspirován hlavně
světovou operní literaturou i zatím ojedinělou tvorbou domácí (především Braniboři v Čechách, Dalibor a
Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany).

A tak se pustil do své první doopravdy hrané opery, Král a uhlíř, kterou po dokončení nabídl Prozatímnímu
divadlu k nastudování. Po několika zkouškách mu však byla vrácena jako nehratelná, Dvořák ovšem vzápětí
na stejný text napsal operu zcela novou. Druhé zhudebnění již hratelným shledáno bylo a Dvořák se mohl
poprvé veřejnosti představit jako operní autor.

Situace se obrátila počátkem roku 1875. Dvořák se rozhodl zažádat o státní stipendium, které bylo
každoročně udělováno mladým nemajetným umělcům, u nichž se prokáže výrazný talent.

V porotě, která o udílení stipendií rozhodovala, také již tehdy slavný Johannes Brahms. Ten měl pro
Dvořáka od počátku velké uznání a později s ním navázal celoživotní přátelství.