Hardware

Videokamera je elektronické zařízení, sloužící k zachycení pohyblivého obrazu a synchronního zvuku. Světlo odražené od snímaného objektu prochází objektivem a přes soustavu zrcadel dopadá na světlocitlivý snímací čip. Tam je přeměněno na elektrický proud, který elektronika kamery zpracuje na obraz.

Mikrofon je zařízení pro přeměnu akustického10 signálu na signál elektrický. Možností, jak převést akustické vlnění na elektrický signál existuje mnoho. Většinou se jedná o membránu, zachycující akustické vlny. Ta je spojena s nějakým systémem, vytvářejícím elektrický signál, který je obrazem tohoto zvuku. Rozdělují se podle toho, na jakém principu fungují.

Kondenzátorový mikrofon pracuje tak, že akustické kmity rozechvívají membránu, která je jednou z elektrod kondenzátoru, připojeného do elektrického obvodu. V rytmu změny polohy membrány se mění kapacita kondenzátoru. Tato změna se převádí na elektrický signál buď tak, že je vlastní mikrofonní vložka napájena z velmi měkkého zdroje polarizačního napětí a napětí na ní je snímáno předzesilovačem s velkou vstupní impedancí, nebo je kapacita vložky použita jako součást vysokofrekvenčního oscilátoru, rozlaďovaného změnou kapacity, a v následujících obvodech je demodulován nízkofrekvenční signál.

Elektretový mikrofon je typem kondenzátorového mikrofonu, u něhož je elektrické pole, nezbytné pro funkci, vytvářeno elektretem, tedy nevodivou hmotou, která je permanentně elektricky nabitá (srovnej s „(permanentní) magnet“). V rytmu pohybu membrány se opět mění kapacita kondenzátoru a tím i napětí mezi deskami. Změny napětí musejí být zpracovávány předzesilovačem s vysokou vstupní impedancí (zpr. s tranzistory FET), který je proto součástí mikrofonu. Elektretové mikrofony vyžadují napájení pro vestavěný předzesilovač. Vyrábějí se jak pro nejnáročnější profesionální účely (např. měření), tak pro nenáročné aplikace–u počítačů, v telefonech, diktafonech apod. Poměrně jednoduchá konstrukce umožňuje snadno miniaturizovat rozměry.

Další výstupní zařízení

Dalšími výstupními zařízeními je například plotter, reproduktory nebo sluchátka. Plotter je grafické výstupní zařízení počítače. Klasický plotter kreslí obraz pomocí tužky nebo pera. Existují ale i varianty s inkoustovou tiskovou hlavou podobnou klasické tiskárně, případně řezací plottery, kde místo pera je nástroj na řezání (reklamní folie na auta). Medium11 může být pohyblivé v jedné ose nebo je pevně umístěno a pohybuje se pouze pero. Používají se převážně na technické výkresy, které kvůli rozměrům nelze na běžné tiskárně vytisknout. Podle mechanismu posuvu po kreslicí ploše lze plottery rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou tzv. deskové, nebo též stolní plottery, u nichž se papír umísťuje celý na kreslicí plochu. Nad touto plochou je umístěna jakási obdoba portálového jeřábu s kreslicí hlavou, která se pohybuje jednak po kolejničce uvnitř ramene napříč kreslicí plochou a jednak s celým kreslicím ramenem po kolejnici podél kreslicí plochy. Upevnění papíru je zabezpečované téměř výhradně elektrostaticky, u některých starších plotterů se proto vyskytovaly problémy s nedostatečným vybitím po ukončení kreslení. Od deskových plotterů se v poslední době upouští (především u plotterů větších rozměrů), neboť jimi zastavěná plocha bývá neúnosně velká. Také je u nich limitován rozměr obou směrů obrazu velikostí kreslicí plochy. Stojanový plotter posunuje kreslicí hlavu pouze v jednom směru - napříč papírem. Celá kreslicí plocha také není umístěna na desce, ale papír volně visí po obou stranách plotteru. Pohyb papíru bývá zajišťován přítlačnými válečky podobně jako u mandlu. Vypnutí papíru je zabezpečováno podtlakem pod kreslicí plochou, který je vyvolán pomocí otvorů mimo prostoru, v němž se pohybuje kreslicí hlava nebo u modernějších plotterů též elektrostaticky. Stojanový plotter odstraňuje obě zásadní nevýhody deskových plotterů, velkou zastavěnou plochu a omezení délky obrazu, proto je v současné době více rozšířen. Hlavním záporem je poměrně složitý mechanismus pro posun papíru, který musí zabezpečit, že i při několikerém posuvu se papír nepohne a bod s určitými souřadnicemi bude ležet na stále stejném místě papíru. Reproduktory jsou zařízení, která přeměňují elektrickou energii na mecha-nickou ve formě zvuku. Obvykle se skládají z membrány, z pohonné části, do které je přiváděn vstupní signál a dalších dílů. Zvláštním případem malých reproduktorů jsou sluchátka. V současné době se běžně prodávají reproduktory doplněné o tzv. subwoofer, který zvýrazňuje basy a dodává tak zvuku mnohem poutavější reprodukci. Pro dokonalý požitek ze zvuku se používají tzv. systémy 5+1. Jde o soustavu 5 reproduktorů a subwooferu, jejichž vhodné rozmístění dává zvuku opravdový prostorový rozměr. Těmto reproduktorům se přezdívá satelity, dva z nich jsou určeny pro zvuk přicházející zpředu, dva pro zvuk zezadu a jeden pro zvuk přicházející ze středu (od zdroje obrazu). Jejich rozmístění pak určuje střed poslechu, kde je zvuk nejkvalitnější a v tomto středu by tedy měl sedět posluchač.