Hardware

Na spodní straně myši je umístěn snímač pohybu, který je buď mechanický nebo optický. Zpočátku se myš k počítači připojovala pomocí sériového portu (RS-232) a u počítačů firmy Apple pomocí linky ADB. Kolem roku 2000 se prosadil konektor PS/2 a posléze USB. Některé myši jsou označovány jako combo, což znamená, že se mohou pomocí jednoduché redukce připojit do zásuvky USB i PS/2 (viz obrázek vpravo). Pro bezdrátové myši se využívá infračervené záření (IrDA) nebo rádiové vlny (včetně Bluetooth), přičemž samotný vysílač/přijímač může být připojen k počítači pomocí sériového rozhraní PS/2 nebo USB.

Rozlišujeme 3 základní typy myší-elektromechanické, optomechanické a optické. Elektromechanická myš se využívá pro snímání pohybu kuličku. Pohybem po podložce se kulička otáčí. Na kuličku doléhají dva válečky umístěné vzájemně pod úhlem 90°. Tyto válečky se otáčejí současně s kuličkou a rozkládají pohyb myši na vodorovný a svislý směr. Při otáčení válečků se přerušuje proud pomocí elektrických kontaktů, čímž vznikají elektrické impulzy. Podle nich pak počítač určuje polohu. U optomechanických myší je princip snímání pohybu myši je stejný jako u elektromechanických myší. Nepoužívají se však elektrické kontakty. Na ose každého válečku je nalisováno tzv. utínací kolo9. Za tímto kolečkem je na jedné straně umístěn zdroj světla, na druhé straně detektor. Otáčením válečku dochází k přerušování toku světla od zdroje k detektoru a tím ke vzniku impulzů. Dosahuje se tak vyšší přesnosti. Optická myš je vybavena infračervenou diodou. Dioda vysílá světlo, kterým osvětluje podložku. Odražené světelné paprsky procházejí čočkami a dopadají na fotodetektory. Jestliže se myš pohybuje, podložka absorbuje a odráží světlo, což registrují fotodetektory a převádějí ho na elektrické impulzy. Skenování povrchu podložky se provádí až 1500 krát za sekundu. V době nečinnosti zdroj světla pohasne, aby šetřil elektrickou energii. Tento typ myši je velmi odolný vůči nečistotám a dosahuje lepších výsledků než myši optomechanické.

První myš, jež se objevila, využívala pro určování pozice v dvourozměrném prostoru dvou navzájem kolmých kovových kotoučů. Tento systém však logicky neposkytoval zrovna přesné a komfortní ovládání kurzoru, a tak se záhy přešlo na systém, kde kontakt s podložkou zajišťovala kulička a ta až předávala pohyb dále na snímací zařízení (kuličková myš).

Další vstupní zařízení

Dalšími vstupními zařízeními jsou herní zařízení – joystick, pedál a zařízení snímající obraz a zvuk – videokamera, mikrofon, čtečka apod.

Joystick je vstupní zařízení, používané zejména k interakci s počítačem. Základním dílem je tyčka upevněná kolmo do vodorovné podložky. Vychýlení tyčky vyvolá odpovídající pohyb objektu na obrazovce. Některé moderní joysticky jsou vybaveny několika tlačítky a doplňkovými ovládacími prvky s programovatelnou funkcí. Ovládání pomocí joysticku se užívá zejména při hraní počítačových her a například u leteckých simulátorů se ovládání letadla velmi přibližuje skutečnosti. Významné uplatnění v praxi nalezly joysticky v ovládání robotů a letadel, raket v reálném světě.