Hardware

Operační paměť4 je nestálá vnitřní elektronická paměť číslicového počítače, určená pro dočasné uložení zpracovávaných dat a spouštěného programového kódu. Tato paměť má obvykle rychlejší přístup než vnější paměť (např. pevný disk). Operační paměť je spojena s procesorem pomocí sběrnice, Operační paměť je určená pro uchovávání kódu programů respektive procesů spolu s mezivýsledky a výsledky jejich činnosti. Kapacita se udává v GB a operační paměť má obvykle 4 GB. Při vypnutí počítače je její obsah smazán.

Dalším typem paměti je RAM - (Random Acces Memory) paměť s libovolným přístupem. Umožňuje čtení a zápis dat. Po odpojení napájení se ale data ztratí. Zapojuje se do slotu na základní desce. Do základní desky lze většinou připojit více RAM najednou.

ROM (Read Only Memory) je paměť pouze pro čtení, uchování dat i po odpojení napájení a uchování neměnných dat nebo programů. Data jsou zaznamenány již při výrobě, nelze je měnit.

CMOS je typ paměti, která má malou spotřebu a je napájena z baterie.

Dalším typem je pamět cache (mezipaměť), která umožňuje uchování části obsahu pomalejší operační paměti, přepisuje se do ní obsah části operační paměti, se kterou se častěji pracuje a zrychluje činnost paměti počítače. Cache je rychlá vyrovnávacípaměťmezi rychlým zařízením (např. procesor) a pomalejším zařízením (např. operační paměť). Je-li požadována nějaká informace z paměti, je nejdříve hledána v cache paměti. Pokud požadovaná informace není přítomna v žádné z cache pamětí, je zavedena přímo z operační paměti. Kromě momentálně požadované informace se však do cache paměti zavede celý blok paměti, takže je velká pravděpodobnost, že následně požadované informace již budou v cache paměti přítomny.

Pevný disk je příkladem paměti, která uchovává data trvale. Je to zařízení, které se používá v počítačích a ve spotřební elektronice k dočasnému nebo trvalému uchovávání většího množství dat pomocí magnetické indukce. Hlavním důvodem velkého rozšíření pevných disků je velmi výhodný poměr kapacity a ceny disku doprovázený dostatečnou rychlostí čtení a zápisu dat. Hlavní nevýhodou je mechanické řešení, které má vysokou spotřebu elektrické energie, je náchylné na poškození při nešetrném zacházení a vyšší hmotnost. Data jsou na disku uložena pomocí zmagnetizování míst na magneticky měkkém materiálu, které se provádí pomocí cívky a elektrického proudu, přičemž se používají různé technologie záznamu a kódování uložených dat. Čtení je realizováno také pomocí hlavy, ve které se při pohybu nad různě orientovanými zmagnetizovanými místy indukuje elektrický proud.

Hardwarové karty

Mezi hardwarové karty patří například grafická karta5. Grafická karta je součástí počítače. Jejím úkolem je vytvářet grafický výstup na monitoru, grafické výpočty atd. Připojena je většinou přes PCI-Express slot. Některé grafické karty umožňují kromě výstupu i vstup. Tato funkce se nazývá VIVO. Grafická karta se stará o grafický výstup na monitor, TV obrazovku či jinou zobrazovací jednotku. V případě, že grafická karta obsahuje tzv. VIVO (video - in a video-out), umožňuje naopak i analogový vstup videosignálu např. při ukládání videosouborů z videokamery, videopřehrávačů apod. Kvůli omezení maximálního výkonu procházející přes slot mají grafické karty s vyšší spotřebou, než může pokrýt slot, externí napájení přes konektor. Dříve byla "grafická karta" (přesněji šlo o grafický čip) nedílnou součástí základní desky, dnes jsou grafické karty oddělené a připojené do počítače pomocí některého typu sběrnice.