Hardware

Dnešní procesory nemohou existovat bez chladiče, přestože jsou napájeny stále nižším napětím. Za několik vteřin bez chlazení se procesor dokáže zahřát natolik, že může dojít k jeho poškození. Chladiče lze obecně rozdělit na pasivní a aktivní. Pasivní chladič nepotřebuje žádné napájení. Tvoří ho většinou měděný, složitě tvarovaný výlisek, který umisťujeme na čip, který chceme chladit. Teplo z povrchu čipu přechází do chladiče a ten se okolním vzduchem ochlazuje. Aktivní chladič má navíc ventilátor vytvářející proud vzduchu, který ochlazuje pasivní chladič. Tímto způsobem se dnes chladí všechny typy procesorů a některé výkonné grafické karty. Ventilátor samozřejmě potřebuje ke své činnosti napájení. Většina ventilátorů je také vybavena snímačem otáček, díky němuž můžeme sledovat a řídit otáčky větráčku. Část operačního systému, která je zavedena do operační paměti při startu počítače a je jí předáno řízení se nazývá jádro operačního systému. Jakýmsi povelem pro procesor je strojová instrukce, což je označení kódovaného příkazu pro provedení elementární operace procesoru, kterou je procesor schopen přímo vykonat. Instrukce může mít několik operandů. Délka operandu je počet bitů, které je procesor schopen zpracovat v jednom kroku. Posloupnost strojových instrukcí prováděných přímo procesorem počítače, která je zapsána pomocí posloupnosti číselných kódů právě těchto strojových instrukcí se nazývá strojový kód.
Procesor, který by vykonával program zapsaný ve vyšším programovacím jazyku, by byl příliš složitý, a především omezený zaměřením daného jazyka. Proto jsou i moderní procesory stále založeny na zpracování strojového kódu, které více odpovídají způsobu práce procesoru (např. přesun čísla z registru do registru) než způsobu práce programátora. Každá architektura procesorů definuje svůj vlastní strojový jazyk. Například procesory x86 od firmy Intel používají jiný strojový kód než architektura ARM. Programy psané ve vyšších jazycích se obvykle překládají do strojového kódu dané architektury – ať už předem (pomoci tzv. překladače) nebo až za běhu programu (pomoci interpretu).

Paměti

Paměť počítače je zařízení, které slouží k ukládání programů a dat, s nimiž počítač pracuje. Kapacita paměti je množství informací, které je možné do paměti uložit. Přenosová rychlost udává, jaký objem informace se přenese za jednotku času. Základní jednotkou přenosové rychlosti je bit za sekundu Jednotka udává, kolik bitů informace je přeneseno za jednu sekundu. Důležitým parametrem u pamětí je vybavovací doba paměti, je to doba od vydání příkazu nalézt něco v paměti a okamžikem, kdy je informace nalezena (tedy se data objeví na sběrnici). Obvykle se udává v nanosekundách.