LIT.-KONTEXT-K-AUTORU¦ŐM

poprvé i podruhé bylo otevřeno Smetanovou Libuší.

→1. VENKOVSKÁ PRÓZA

-souvislost s romantickým pohledem na venkovský lid, jako na mravně netčené jádro, kde existovali

neporušené lidské vztahy, kritičtí realisté pochopili, že tento ráz venkova se změnil (rozvoj tržního

systému deformuje lidi, generační spory se mění v peněžní, ztráta starých forem žití)

→2. HISTORICKÁ PRÓZA

-zájem o naší národnostní minulost, zejména o husitství a národní obrození, hledání v českých dějinách

paralely k soudobému společenskému dění

-částečným výsledekm sporu o charakter národního divadla mezi zastánci romantismu a realismu

-Aloisův záměr vesnického románu, podkladem byl nucený sňatek-na vesnici běžné

=1 a 4 akt vymyšlený, 3akt inspirován jedním z přátel , 5akt vycházel ze skutečného soudního případu

• autoři: Gabriela Preissová – Její pastorkyňa, Gazdina Roba; Alois Jirásek – Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova; Jaroslav Vrchlický – Loutky, Noc na Karlštejně; Svatopluk Čech – Ve stínu lípy, Slávie

ALBERT CAMUS – CIZINEC

AUTOR:

• francouzský spisovatel, novinář a filozof

• narodil se v Alžíru

• nositel Nobelovy ceny za literaturu 1957

• hledal odpověď na otázku, jak se má chovat člověk, který nevěří v Boha, ani v rozum

• jediné řešení nachází ve vzdorování osudu, nutné je snést i smrt

• základním pocitem jeho lit. postav je vyhnanství uprostřed lidí a událostí, kterým nerozumí a které jsou jim lhostejné

• jsou cizinci ve světě a sami před sebou, nezáleží jim na lásce, přátelství ani na smrti

• čelní představitel existencialismu; nar.se v Alžíru (Alžírsko) do francouzsko-španělské rodiny → po otcově smrti vyrůstal v chudobě → vystudoval filozofii a klasickou literaturu → r. 1934 vstoupil do komunistické strany, kterou však brzy opustil → různá zaměstnání → od r. 1938 se již věnoval pouze literatuře jako novinář → kvůli novinářské činnosti byl v r. 1940 z Alžíru vyhoštěn → Paříž → zapojení do protifašistického odboje + publikace v ilegálním časopise → po válce například silně kritizoval francouzskou koloniální politiku v Alžírsku → r. 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu → zemřel r. 1960 při autonehodě

• Další autorova tvorba: tvořil zejména romány, povídky, dramata (divadelní hry), různé filozofické spisy a eseje; ROMÁNY: Mor; Pád; POVÍDKY: Exil a království; DRAMA: Caligula; Nedorozumění; Spravedliví; ESEJE A FIL.SPISY: Mýtus o Sisyfovi; Člověk revoltující

HISTORICKO-SPOLEČENSKÝ KOTEXT:

• =Světová literatura 2. poloviny 20. století

• 2. polovina 20. století je reakcí na to, co se děje ve světě

• válka, otázka tzv. třetího světa, globalizace, politické rozdělení

• reakce na válku, problém mezilidských vztahů (řeší se tu otázka neschopnosti lidí mezi sebou vzájemně komunikovat, v souvislosti s tím se objevuje deprese, pocity úzkosti), mladší generace, chtějí se distancovat od těch nahoře (Amerika – beatnici, Anglie – rozhněvaní mladí muži), literatura magického realismu (jsou věci odporující zdravému rozumu, krize vědy a techniky), fantasy lit. (mýty, legendy, pověsti), sci-fi (vědecko-fantastická lit., převládá téma katastrofických vizí), experimentální lit. (formální lit., zkouší nové formy lit. vyjadřování, ve Francii vznikající nový román), lit. komerční (dobře zvládnuté knihy z řemeslného hlediska, ale na rozhraní umělecké lit.), lit. postmoderní (balancuje na hranici mezi lit. uměleckou a komerční lit, jsou zaměřeni proti avantgardě, jsou psány s cílem, aby si tam každý našel něco pro sebe, pro širokou masu čtenářů)

• je zde mnoho nakladatelství, která vydávají tisíce knih

• charakteristickým znakem je chaotičnost

• knihy se stávají zbožím

• EXISTENCIALISMUS

  • vychází z francouzského slova existence – bytí, jsoucno

  • vznikl jako filozofický směr po 1. světové válce v Německu

  • hlavním představitelem Martin Heidegger

  • v literatuře se objevil až v polovině 20. století, vychází z filozofie

  • zkoumá podstatu bytí člověka na zemi

  • poznání je subjektivní, každý vnímá jinak

  • hrdinové jsou často vystaveni krajním životním situacím (smrt, ztráta)

  • hrdina pocit absolutní osamělosti