Česká literatura 30. – 50. let 19. století - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
– sběratelská činnost – Národní báchorky a pověsti, Slovenské báchorky a pověsti.
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856) – básník, novinář, literární kritik, překladatel, politik. Pocházel z kupecké rodiny. Rozhodl se, že život zasvětí službě národu, myslel si, že tak bude moci nejlépe činiti jako kněz, avšak ze studia v kněžském semináři byl vyloučen (→ odpor k církvi, jezuitům), soukromě se věnoval studiu slovanských jazyků, dějin a literatury. V letech 1843 – 44 pobýval v Moskvě jako vychovatel v rodině profesora (do Ruska odjel na Šafaříkovo doporučení), seznamoval se s ruskou literaturou a kulturou, především ocenil dílo N. V. Gogola. Bližší poznání společenských, politických i obecně životních poměrů v Rusku ho vedly k odmítnutí Kollárovy koncepce všeslovanského národa. V Rusku také začal se svou epigramatickou tvorbou a s dopisováním do Květů. Po návratu do Čech a kratším pobytu v Německém Brodě přesídlil do Prahy. Odmítnutím planého vlastenčení a důrazem na konkrétní aktivní práci pro národ v kritice Tylova Posledního Čecha (kritizoval jej za to, že je moc sentimentální) upoutal pozornost českých kruhů. Ostře kritizoval „vlasteneckou“ literaturu, plnou frází a horování, ale postrádající činů, tím zavedl zdravou, přísnou kritiku. Seznámil se mj. s Riegrem a Palackým a stal se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela. Aktivně prožíval rok 1848, byl kooptován do Svatováclavského (Národního) výboru, založil nezávislý politický deník Národní noviny (1848 – 50, formuloval zde zásady austroslavismu, noviny mají nejen bavit, ale i utvářet názory) se satirickou přílohou Šotek, účastnil se Slovanského sjezdu, byl zvolen poslancem říšského sněmu. Zde stejně jako Palacký zastával austroslavistické stanovisko. Jeho politické myšlenky byly pozitivní – nenaříkal, nepoukazoval na minulost, ale radil a vysvětloval, co za daných poměrů současnosti dělat. Dovedl jak vyburcovat k odporu, tak i uklidnit před radikalismem. Po zákazu Národních novin vydával v Kutné Hoře politický časopis Slovan (1850 – 51). Za svou žurnalistickou činnost byl několikrát souzen (2x, vždy se obhájil) a 16. 12. 1851 byl v Německém Brodě zatčen a odvezen k internaci do Brixenu. Zanedlouho po návratu (1855) do Čech byla u něj zjištěna tuberkulóza, které roku 1856 podlehl. Manifestačně byl pohřben na Olšanech. Stal se symbolem protirakouského odboje – národním mučedníkem. Měl dceru Zdeňku…
Dílo – Obrazy z Rus – dojmy z pobytu v Rusku, duchaplně, v demokratickém smyslu, se vzácnou charakteristikou a lehkým humorem líčí život na Rusi. Sympatie k ruskému národu, ale odpor k carské samovládě…
– psal epigramy (krátké satirické básně), jež se skládaly ze svou částí – v první naznačuje námět, v druhé je obsažena pointa = vyhrocené myšlenky. Jejich předmětem je církev, král, vlast, svět… Vydal jich na dvě stě, např.: