Česká literatura 30. – 50. let 19. století - maturita

Dílo – Versuche des Ignac Mácha (Verše Hynka Máchy) – 1. sbírka, v němčině. Napsal ji pod vlivem německé romantické literatury. Motivy nočních hřbitovů, duchů zemřelých.

– Máj – lyrickoepická skladba (byronská povídka) – 4 zpěvy + 2 intermezza (mezihry). Děj je pouze naznačen, nehraje hl. roli, nedovídáme se jej chronologicky. Vilém – loupežník, strašný lesů pán, má milou – Jarmilu, ještě než ji Vilém pozná, je svedena jiným mužem. Vilém se to dozví a neznámého zabije. Potom se dozví, že to byl jeho otec. Vilém je zatčen, uvězněn, druhého dne má být popraven. Část skladby je věnována Vilémově láskyplnému vzpomínání na svou zemi. Ze své situace obviňuje společnost, je popraven. Jarmila, když se dozví, že Vilém zabil jejího svůdce, skočí do jezera a utopí se. Ve čtvrtém zpěvu do děje vstupuje autor, po sedmi letech přichází na místo popravy, vzpomíná na Vilémův osud, ztotožňuje se s ním. Závěrečné zvolání – „Viléme, Hynku, Jarmilo!“ Máj byl přijat nepříznivě – hrdinou je loupežník, nedostatek vlastenectví.

– charakteristika, básnické prostředky:

a) skvělé líčení přírody – kontrast mezi jejími krásami a lidským osudem

b) subjektivismus – v Čechách dosud nevídaný (první 3 zpěvy ve 4. osobě, čtvrtý zpěv v 1. osobě)

c) básnické prostředky – přirovnání („ten letí, co čápa let“), metafory („vyšlého slunce rudá tvář“), oxymóron – protiklad („umrlý jeho stín“, „umřelé hvězdy svit“, „mrtvé milenky cit“, „věčnosti skleslý byt“), epiteton („zelené jezero“), nezvyklé přívlastky („modrá dálka“)

d) využití zvukové stránky verše – např. střídání určitých hlásek („lhal lásky žel“), zvukomalba („po oudu lámán oud“), dynamičnost – např. dynamická slovesa

e) navozuje barevný dojem („modrá – bílá“, „zelená – bílá“)

f) užívá neobyčejně pružný rytmus

g) užívá jamb „U –“ pro vzestupnost verše klade na jeho konci jednoslabičné slovo = těžiště sdělení („vyhasl ohně kouř“, „slitého zvonu zvuk“)

– próza – Cikáni – podobný obsah jako u Máje, stejný motiv, mladý cikán najde svou milou svedenou jeho otcem, zabije ho…

– povídky Marinka – chudá dívka, jejíž otec zemře, Noc na Bezdězu, Pouť krkonošská.

Zamýšlel napsat čtyřdílný román Kat (Křivoklad, Valdek, Karlštejn, Vyšehrad) o Václavu IV., ale napsal jen první díl – Křivoklad, který vyšel jako povídka. Václav IV. je vězněn a má být zabit katem.

Je pokládán za duchovního otce moderní české poezie, ač jeho dílo bylo dobovou kritikou odmítnuto pro nedostatek vlastenectví a nevhodnou volbu hrdinů. Znovuobjeven byl až generací 50. let, která se přihlásila k jeho odkazu → májovci (J. Neruda, K. Světlá, V. Hálek, J. Arbes).

Máchovi epigoni – Karel Sabina (1813 – 1877) – v básnické tvorbě byl pouhým epigonem Máchovým, stoupencem jeho tvorby, napsal jednu z kladných kritik Máje. Za svou revoluční činnost byl odsouzen (nejdříve k smrti, trest byl později zmírněn na 18 let žaláře, po 8 letech amnestován), po návratu z vězení byl odhalen jako zrádce národa – byl placeným spolupracovníkem policie – vyloučen ze společenského života (J. Fučík – O Sabinově zradě). Psal libreta – Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, V studni, román – Na poušti, povídka Oživené hroby – autobiografické prvky, inspirace vězeňskými zážitky.