Česká literatura v počátcích národního obrození, ústní lidová slovesnost

Dílo:

Mezi pohádkami Němcové a K. J. Erbena je rozdíl. Erben zachycoval původní podobu pohádek, ale Němcová je přetvářela, domýšlela a zpracovávala kladněji.

Národní báchorky a pověsti (1845)

• první sborník pohádek

• hlavními myšlenkami jsou rovnost všech, vítězství dobra nad zlem, spravedlivá vláda.

Slovenské pohádky a pověsti

• Němcová je napsala za pobytu na Slovensku.

• odlišují se formou, slovo vypravěče je české, ale přímé řeči postav jsou slovenské (snaha sblížit Čechy a Slováky).

Obrazy života slovenského

• sebrány na Slovensku

• jsou zde zachyceny slovenské zvyky, písně, kroje

Obrazy z okolí domažlického

• protějšek k předchozímu dílu, vznikly za pobytu na Chodsku (1848).

Babička (1853 – po smrti jejího milovaného synka Hynka)

Základní dějovou osnovu Babičky tvoří dvě pásma.První z nich ukazuje život na Starém bělidle s příjezdem babičky a popisem jejího všedního dne. Pak se objevují vedle členů Proškovy rodiny další lidé: mlynář, rýzburský myslivec, panský strážník Mojžíš, bába kořenářka, bláznivá Viktora, paní kněžna atd. Druhé pásmo, které pozvolna navazuje na první, popisuje přírodní dění během ročních období a ukazuje život v jednotlivých fázích roku.

Pohorská vesnice

• vystupuje zde kníže Hanuš Březenský, který je ještě více zidealizovaný než kněžna v Babičce.

• je zde ale realisticky vylíčen život venkovanů i slovenští drotáry.

Chýže pod horami

• vypráví o lásce bohatého měšťana - Čecha a o slovenské gazdově družce

• chtěla přispět ke sblížení Čechů a Slováků

• Němcová ji považovala za velice důležitou, dala tuto povídku do almanachu Máj pro budoucí generaci.

Divá Bára Divá Bára se narodila za bouře, matka zemřela při porodu. Lidé ji neměli rádi, protože byla jiná. Byla silná, prala se s chlapci a ochraňovala jednoho z nich. Nebála se ničeho, nedbala na pověry. Bára měla přítelkyni. Ta měla úplně jinou povahu. Báru měl rád i pan farář. Bářinu přítelkyni chtěli rodiče sezdat s bohatým starým pánem. Ona však milovala jiného. Bára šla jednou za maminkou myslivce pro koření a přenocovala tam. Uviděl ji myslivec a zamiloval se do ní. Viděli se ještě na tancovačce, kde si ji vyvolil za tanečnici. Všechny na ni žárlily. Bára vymyslela plán, jak postrašit nápadníka své přítelkyně. Ten se polekal a upustil od sňatku. Lidé pronásledovali strašidlo a když zjistili, že je to Bára, zavřeli ji do márnice. Ta začala hořet a vysvobodil ji myslivec a odešli spolu.

Karla

Karla a její přítelkyně Hanička vyrůstaly vedle sebe, měly se rády, ale jak vyrůstaly, začaly se sobě odcizovat, protože Haničce se zdálo, že je Karla divná a že ji k ní něco přitahuje. Také jí přišlo divné, že ji nikdy neviděla nahou. Když se začal o ni někdo ucházet, Karla tomu nebyla ráda. Když chtěl dát někdo Haničce polibek, dupla mu Karla na nohu. Když přijeli verbovat na vojnu, oblékla se Karla do vojenského a nechala se odvést.