Česká meziválečná próza - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
– LZO – Ze starých letopisů – z českých dějin, Biblické příběhy.
– píše i pro děti – bajky – O mudrci Bidpájovi a jeho zvířátkách.
Vladislav Vančura (1891 – 1942) – jeden z největších českých spisovatelů, prozaik, publicista, režisér a dramatik, jehož dílo je díky nevšednímu a monumentalizujícímu slohu řazeno do kategorie imaginativní prózy (rovněž se setkáme s termínem básnická próza). Narozen V Háji u Opavy, dětství trávil v Praze. Po různých peripetiích absolvoval gymnázium (Praha, Benešov) a potom vystudoval Lékařskou fakultu KU. Profesní praxi vykonával jen několik let na Zbraslavi, pak se věnoval jen a jen literatuře. Stal se prvním předsedou uměleckého sdružení Devětsil, roku 1929 opustil po roztržce s vedením strany řady komunistů. Za okupace působil jako předseda spisovatelské sekce Výboru inteligence (součást Národního revolučního výboru spisovatelů) – odboj proti nacismu. Za stanného práva byl 12. 5. 1942 zatčen gestapem a 1. 6. 1942 zastřelen v Kobylisích.
Rysy Vančurova díla – jeho rukopis je svět sám pro sebe, výjimečný, v němž každé místo má svou básnickou účinnost, při svých jazykových experimentech neváhal sáhnout do minulosti, tato záliba ve starých etapách vývoje prózy se projevila ve Vančurově slovníku velice výrazně, a tak se v textech setkáváme se slovy z 19. století, či ještě více z prózy humanistické, neočekávané kombinace archaismů a výrazů knižních s jadrnými výrazy a obrazy z lidového jazyka vytváří překvapivý a dráždivý účinek, je nutno přičíst i vynikající metaforiku.
– ani větná stavba nezůstala ušetřena experimentování, archaizace se zde projevuje přejímáním složitých, někdy až šroubovitých větných konstrukcí humanistické češtiny, vůbec celé Vančurovo okouzlení 14. až 16. stoletím bylo nasměrováno proti všeobecné tendenci vytvářet texty přirozeně a s co největší měrou sdělnosti (porovnejme s K. Čapkem), je pravdou, že první setkání s Vančurovou prózou může některého čtenáře odradit, ale je jen otázkou času a kultivovanosti dotyčného, než pozná, že spisovatelovo umění spočívalo právě v tom, že neopakovatelným skloubením a prolnutím jazykových prostředků docílil poetické kouzelnosti, jíž se může zcela propadnout.
– Vančura je rodilým epikem, jenž se čtenářem komunikuje, oslovuje ho, glosuje příběhy a dovolává se cizího názoru, souhrnně lze říci, že je notně zvýrazněná role vypravěče.
– ve středu pozornosti autora jsou většinou postavy, které dokážou vychutnávat život, postavy přímočaré, nekomplikované, chlapsky robustní, není v nich nic problematického, jsou to loupežníci, vrazi, milenky i dobráci od kosti, chudí bloudi, podivíni i snílci.
Dílo – Amazonský proud, Dlouhý, Široký a Bystrozraký – povídkové soubory plné poetistické imaginace, mnohoznačnosti, ale i satiry a grotesky.