Česká meziválečná próza - maturita

Noviny – Národní listy (národní demokracie), Právo lidu (sociální demokracie), Venkov (agrárníci), České slovo (národní socialisté), Lidové listy (lidovci), Rudé právo (komunisté), Lidové noviny – nezávislé, v redakci K. aj. Čapkovi, K. Poláček, E. Bass, F. Langer, Přítomnost – týdeník, Ferdinand Peroutka.

G e n e r a č n í r o z v r s t v e n í

1. Nestor (nejstarší spisovatel) české literatury je Adolf Hejduk (májovec), dožívají ještě autoři z generace ruchovsko-lumírovské (Eliška Krásnohorská) a autoři realistické prózy (A, Jirásek, A. Stašek).

2.Autoři, vstupující do literatury v 80. a 90. letech, např. K. V. Rais, J. Š. Baar.

3. Představitelé České moderny (J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, F. X. Šalda), Moderní revue (J. Karásek), buřičů…

4. Autoři, kteří debutují těsně před nebo v průběhu 1. světové války (K. M. Čapek-Chod, A. M. Tilshcová, B. Benešová), autoři čapkovsko-wolkerovské generace (K. a J. Čapkovi, I. Olbracht, V. Vančura, E. Bass. K. Poláček, z básníků J. Wolker, J. Seifert, V. Nezval, K. Biebl, J. Orten aj.).

1. s v ě t o v á v á l k a v č e s k é l i t e r a t u ř e

Čeští spisovatelé se vyrovnávali s válkou asi 15 let. Obraz války = ideové rozvrstvení uvnitř národní literatury.

Anna Maria Tilschová – Haldy, Karel Matěj Čapek-Chod – Turbína, Jaromír John – Večery na slamníku (povídková kniha, vojáci si na vojenské ubikaci vyprávějí své zážitky z bojů), V. Dyk – Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok, Antonín Sova – Zpěvy domova, Fráňa Šrámek – vitalistická hra Léto, sbírka Splav, Petr Křička – Šípkový keř (buřič), Stanislav Kostka Neumann – Válčení civilistovo (kniha úvah a vzpomínek), Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Vladislav Vančura – Pole orná a válečná (avantgardní román), Josef Hora – Hladový rok (prozaický obraz válečného zázemí), Božena Benešová – Úder, Podzemní plameny, Tragická duha, Karel Nový – Železný kruh.

L E G I O N Á Ř S K Á L I T E R A T U R A

Rudolf Medek (1890 – 1940) – prozaik, básník, dramatik. Narozen V Hradci Králové. Učitel, před 1. světovou válkou patřil do okruhu Moderní revue, psal pod vlivem symbolismu a dekadence. Narukoval do 1. světové války, vstoupil do legií, doprovázel TGM na jeho setkáních s legionáři, redaktor armádního časopisu Československý voják. Po návratu povýšen na generála a ředitele Památníku odboje, Památníku osvobození. Pracoval v legionářských organizacích, v Umělecké besedě, redigoval sborníky. Ve 30. letech se přiklonil k pravici – obdiv k autoritám, vojenství. Roku 1934 stál včele protiněmeckých demonstrací a varoval před bolševismem a hitlerismem. Syn Mikuláš se uplatnil jako malíř, syn Ivan jako publicista, hudební kritik a teoretik. Sbírka Lví srdce – báseň Zborov, oslavující hrdinství čs. vojáků v této bitvě. Románová pentalogie Anabáze – počátek války, drsné poměry v ruském zajetí, formování legií a jejich střet s bolševickou revolucí v Rusku, odjezd legií z rozvrácené Sibiře. Hra Plukovník Švec – na magistrále, kdy upadá morálka vojáků, nechtějí bojovat, plukovník se zastřelí a vyburcuje vojáky – nadosobní oběť.