Česká meziválečná próza - maturita

– Pekař Jan Marhoul – románová prvotina, která sleduje osudy radostného, bezelstného a prostého člověka, které umí vše, jen ne obchodovat. V jeho dětské bezstarostnosti mu uniká, kdo mu zaplatil a kdo ne, dává zboží na dluh a dokonce půjčuje peníze. Jeho dobroty je logicky zneužíváno, a tak, zcela zadlužen, je vyhnán z vlastního majetku i z města, aby nakonec skončil jako dělník v pekárně, jež mu kdysi patřila. Román je tragickou historií obyčejného člověka, jenž vyzařuje svým bohatým srdcem dobré a čisté lidství. I když je vykořisťován, klamán a okrádán, vnímá tíhu života bezstarostně, jeho lidskost je pro okolí bláznovstvím. Aniž padne v knize jediné slovo o politice, souzní tento román s revolučními tendencemi na počátku 20. let 20. století.

– Rozmarné léto – dnes již legendární humoristická novela, v níž je poetistická idyla lázeňského městečka Krokovy Vary narušena příjezdem potulného kouzelníka Arnošta a krásné dívky Anny. Právě ona poblázní plavčíka Důru, kanovníka Rocha a majora Huga a alespoň na pár pomíjivých okamžiků otevírá oči místním měšťáčkům a vnáší do jejich stereotypu alespoň zlomek kouzla. Novela je charakteristická formální jazykovou vytříbeností.

– Markéta Lazarová – jeden z vrcholů české prózy, historický román z období lapkovského středověkům v němž je osou baladický příběh plný lásky. Markéta, dcera šlechtického lupiče Lazara z Obořiště, je připoutána mocným citovým vztahem k hromotluku a rváči Mikulášovi z nepřátelské rodiny Kozlíků z tvrze Roháčku. Unesena zbojníky prožívá Markéta s nimi boje a šarvátky, lásky i nenávisti, až se nakonec stane sama kořistí vražedného i milostného běsnění. Román vyniká promyšlenou kompozicí, metaforičností a monumentální stavbou věty, v níž se prolíná několik jazykových rovin. Vytříbeným jazykem evokuje kniha zašlý svět velkých skutků, který však není blíže určen. Je to však lidí zemitých, nezkrotných neurvalých, kteří jsou bezuzdní jak ve své lásce, tak i nenávisti.

– Konec starých časů – román, jenž nás zavede na jihočeský statek na počátku 20. století, na který zavítá pro místní obyvatele zcela neznámá postava ruského emigranta, knížete Megalrogova. Tento romantický hrdina renesačního ražení, jakýsi moderní baron Prášil a don Quijot v jedné osobě, je konfrontován v satirickém duchu s místním maloměšťáckým prostředím. V kontextu české prózy 30. let je toto dílo jedním z vrcholů.

– Pole orná a válečná, Útěk do Budína, Luk královny Dorotky, Tři řeky, Hrdelní pře anebo Přísloví, Kubula a Kuba Kubikula.

– LZO – Obrazy z dějin národu českého – původně kolektivní dílo, jež mělo přinést beletristický pohled na počátky národní historie, nakonec psal Vančura zcela sám. Toto monumentální dílo, jazykově precizní, mělo posilovat národní sebevědomí v osudových chvílích pomnichovských.