Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Česká próza od 70. let 20. století do současnosti

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (163,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Česká próza od 70. let 20. stol. do současnosti Úvod – z obecné charakteristiky vybrat období od 70. let (normalizace) po současnost. Pozn.: Mnozí autoři zde zařazení začali psát již dříve, většinou v 60. letech. Autoři oficiálně vydávané prózy Patřili by sem i někteří z těch, které uvádíme k tématu války (Fuks, Pavel) a k historické próze. Bohumil Hrabal (1914 – 1997) Sám velký pábitel jako jeho postavy a hrabalovský byl i jeho literární a životní osud. Narodil se v Židenicích, ale dětství prožil v Nymburku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Hodně jej ovlivnilo rodinné prostředí, především maminka a strýc Pepin (přijel prý jednou na 14 dní a zůstal skoro 40 let), neúmorný mluvka a výtržník, plný chuti do života. Takové lidské typy Hrabala vždy přitahovaly. Ač doktor práv, vystřídal (i záměrně) pestrou mozaiku zaměstnání: písař, skladník, traťový dělník, výpravčí, pojišťovací a obchodní agent, dělník v kladenských hutích, balič starého papíru, kulisák. Vše v symbióze s jeho dílem. Léta psal bez naděje na publikování. První kniha vyšla r. 1963 (49 let!), od té doby se výhradně věnuje literatuře. Po r. 1970 nějaký čas nepublikoval, pak po určitém ústupku (nepostavil se proti režimu) opět oficiálně vychází, i když ve značně cenzurované podobě (škrty). Mnoho děl však vyšlo nejprve v samizdatu nebo exilu bez úprav. (Více verzí – je v tom zmatek.) Zemřel oficiálně nešťastnou náhodou, avšak okolnosti poněkud nejasné… DÍLO –má mnoho obdivovatelů i odpůrců; Hrabal píše (jak sám říká) z pohledu chlapů, jak mezi sebou mluví, nevybírají témata ani slova, a to je pro některé čtenáře nepřijatelné; zvláště ženy a mladé čtenáře („mladí, myslím, ještě nepoznali pocity mých hrdinů…“ říká Hrabal), je opravdu spíš pro „starší a pokročilé“. Jeho vnímání světa i vyprávění je svérázné, osobité. Má více dimenzí (vlastností, rozměrů): existenciální, temný, melancholický tón, ale i laskavý humor, poetizace, lyrizace všední každodennosti – kdo se zaměří hlavně na to, může mít pocit, že je to až idylické, bezstarostné, jen mile komické (takové vyznění mají některé Menzelovy filmy: Postřižiny (20. léta), Slavnosti sněženek (doba normalizace)). Mísí se radost s úzkostí, přízemní s filozofickým (banalita i filozofické sentence); většinou tragikomická grotesknost, tragiku převádí do odlehčené a básnické roviny. Většina próz je bezsyžetová (= nemají souvislý děj, určitou výstavbu děje), tvoří je mozaika situací, příběhů či představ (metoda koláže či automatického záznamu – vliv poetismu, surrealismu a dada); vyprávění plyne jako proud asociací, často opakování a variace motivů, požitek, radost z vyprávění bez potřeby sdělit něco nového. Vložené epizody a historky jsou naopak značně dějové, syžetové (srov. i u Haškova Švejka). Jazyk hovorový i obecná čeština, trefný, někdy drsný, střídá řeč básnickou i hospodskou (i vulgarismy), hovorová je i syntax (spontánní proud). Text působí především expresivně (na city), nezabývá se podrobně psychologií postav (nenutí nás nad nimi přemýšlet). Pábitelé –typičtí Hrabalovi hrdinové (u některých jen některé z následujících rysů): Nežijí vzorným životem, jsou to nespolehliví podivíni, nejsou nijak příkladní, ale jsou hluboce lidští. Nehledí na konvence, působí zvláštně, třeba i komicky, ale hlavně jako protipól povrchnosti a prázdnoty. Oni prostě chtějí žít, protože „ten život je stejně k zešílení krásnej“. Milují život, jsou posedlí životem i vyprávěním o něm, jsou pábitelé. Pábitel je člověk, který svým osobitým způsobem miluje život a neustále o něm s vášnivým zaujetím vypráví všem okolo;pábit, pábení = vyprávět, zvláštní druh vyprávění, volně plynoucí, spontánní, bezbřehé, plné přehánění, vymýšlení si, mystifikace. Tím jsou sympaticky jiní než ti učesaně vzorní či chladně vypočítaví. (Slovo pábit pochází odVrchlického(který výraz používal, když si odcházel zakouřit), přes okruh přátel pak doputovalo k Hrabalovi, ten jeho význam posunul a obohatil češtinu o nový pojem.) Stojí stranou hlavního proudu společenského dění, byli jím vyvrženi na jeho okraj nebo se tam octli sami, jsou to všelijací smolaři, ztroskotanci, podivíni nebo staří, nemocní apod. Nejsou však samotáři, naopak jsou velmi družní (mají potřebu lidské družnosti, např. hospodské party), mají fantazii, ztřeštěné, šokující nápady, jsou sniví, citliví, upřímní, nikdy ne pokrytci, i když to jsou mluvkové, vychloubači, kteří nezřízeně přehánějí, zveličují, vymýšlejí si. Ale nejsou to lži v pravém slova smyslu, pramení z touhy po životě, jsou to náhražky života, je to jediná možnost jejich seberealizace; vidí, že ze svých životních snů už nebudou moci nic realizovat, tak aspoň mluví; řečová aktivita, vyprávění je zachraňuje před úzkostí a prázdnotou (viz např. Taneční hodiny…) Hluboko na dně jejich duše lze nalézt většinou smutek, bolest nebo opravdovou upřímnost, dojímavou citlivost, neočekávanou citovou ryzost, vnitřní čistotu, hlubokou životní moudrost, prostě dobré jádro pod hrubou slupkou. To je ta vzácná „perlička na dně“. Hrabal má vynikající postřeh, ale nehodnotí, nesoudí; dává každému právo, aby si žil vlastním životním stylem. Svým vyprávěním, ve kterém zálibně kupí nepřeberné množství životních situací, prozrazuje, že sám je stejně posedlý životem, že je stejný pábitel jako jeho postavy. 60. léta: Perlička na dně(autor je hledač těch „perliček“ na dně člověka) Pábitelé Taneční hodiny pro starší a pokročilé – starý muž (modelem mu byl strýc Pepin) přemáhá smutek stáří tím, že vypráví mladé dívce své zážitky z dob, kdy byl v plné síle, hl. z mládí. Text tvoří jediná dlouhá, neukončená věta. Ostře sledované vlaky(1965) – zfilmováno režisérem J. Menzlem 1966, Oskar 1967. Víceméně klasická, tradiční novela sesouvislým dějem a s motivemhrdinského činu z konce 2. světové války (obojí u Hrabala výjimkou). Příběh má sice souvislý děj s pevným epickým jádrem, ale není vyprávěn chronologicky, mnohé z minulosti se dovídáme postupně, po částech, na různých místech, při vzpomínkách vypravěče nebo v dialozích. Navíc vloženo

Témata, do kterých materiál patří