Česká próza od 70. let 20. století do současnosti

Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet – odehrává se v 50. letech v kladenských ocelárnách, kam byli posláni na brigádu „političtí provinilci“. Vedle nich tu pracují i ženy, trestané za pokus o emigraci. Film podle této knihy – J. Menzel: Skřivánci na niti – (1969, ale 20 let v trezoru)

70. léta:

Postřižiny (1974) – vzpomínková próza; zachycuje atmosféru 20. let v Nymburku a své rodiče (v knize ovšem příchod spisovatele na svět teprve plánují). Byla doba převratných změn a vynálezů, které zkracovaly vzdálenosti i čas, doba loučení s poklidem starých časů.

V opojení moderní dobou se zkracuje kdeco – dámy své sukně a vlasy, koním ohony apod. (groteskní motivy) Správce pivovaru Francin (otec) – ctižádostivý, spořádaný, chce se zavděčit správní radě, ale i v klidném štěstí žít se svou krásnou ženou Maryškou (maminka – vypravěčka, ich-forma). A právě ona je pro něj kámen úrazu – neustále jej překvapuje a „trápí“. Vášnivá milovnice života, příliš nedá na spol. konvence, ale členové rady ji zbožňují. A do toho se k nim ještě nastěhuje jeho ukřičený bratr Pepin, jehož nápady působí na Maryšku jako magnet. Ti dva spolu vyvádějí věci, že by se Francin radši neviděl…

Maminka a strýc Pepin – renesanční typy – mají radost z plně prožívaného života, nadšeně přijímají vše nové…Pepin – typický pábitel, překotně, halasně chrlí vodopády slov (prdlačky, co to capete, hovno) (hanácký dialekt), strůjce neustálého vzruchu, nezdolný. Maminka – něžná, romantická, chápající, okouzlující (kontrast s Pepinem, ale jen zdánlivý, také dokáže šokovat).

Film - J. Menzel 1980

Obsah: Maminka začíná vyprávění (představuje se) tím, že má ráda večery se světlem lamp, hrozí se, až bude zaveden všude elektrický proud; zachycuje večerní chvíle s Francinem, z nichž cítíme, že je zřejmě silnější osobnost, že pro svého ustaraného muže znamená starost i uklidnění, že má nad ním velikou moc. Po příhodě, jak se splašili pivovarští valaši (jejich vlající hřívy a ohony stejně jako vlající dlouhé vlasy Maryšky představují onu „splašenost“, s níž se seriózní Francin musí neustále potýkat), přichází vyprávění, jak se maminka láskyplně stará o prasátka, aby je pak stejně láskyplně vyvedla na porážku. Zabijačka s řezníkem, panem Myclíkem, probíhá jako přesně prováděný, téměř posvátný rituál, který ale vůbec nebrání ztřeštěnému, bláznivému nápadu mazat jeden druhého krví. Hřmotný smích a dovádění však vyrušily zasedání správní rady pivovaru, Francin je z toho v šoku, ale členové rady se rádi nechají Maryškou pozvat na zabijačkové hodování, a když pozdě v noci odcházejí, tisknou Francinovi ruku a poklepávají mu na rameno (tj. má jejich přízeň ne pro své úporné snahy, nýbrž proto, že je okouzlila jeho žena Maryška). Zatímco Francin se krmí suchým chlebem s kávou, Maryška si dá klidně i v noci nebo ráno řízky a pivo. O Maryščiny vlasy pečuje Bóďa Červinka; když od něj Maryška na bicyklu odjíždí a vlasy za ní vlají, obdivně zírá celé město. Do života Francina a Maryšky zničehonic vpadne strýc Pepin; Maryška to radostně vítá, Francin je opět v šoku. Francin jezdí každý měsíc do Prahy na motocyklu, vždy se mu něco poláme, ale vždy také přiveze Maryšce dárek (naposledy léčivé elektrody)...