Česká próza od 70. let 20. století do současnosti
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Kompozice, jazyk a styl:
Román začíná Ludvíkovým příjezdem do rodného města. O minulých událostech se dovídáme v četných retrospektivách. V románu se střídají 4 vypravěči – Ludvík, Helena, Kostka a Jaroslav; každý přináší vlastní úhel pohledu. Kniha má 7 oddílů: Ludvík, Helena, Ludvík, Jaroslav, Ludvík, Kostka a poslední Ludvík, Jaroslav, Helena.
Kompozice je složitá, důmyslně budovaná, má rozhodující podíl na síle románu (inspirována stavbou hudební skladby, 4 vyprávěcí linie se prostupují, navzájem dotvářejí) – jedna skutečnost nazírána z pohledu 4 názorově odlišných postav, jejich názory jsou konfrontovány.
Střídání vypravěčů přináší i proměny stylu, každý z nich promlouvá svým specifickým způsobem, proměňuje se tempo i obraznost vyprávění. Sentimentální, hlučná a pokrytecká Helena přináší neuspořádaný proud mělkých myšlenek a emocionálních výlevů, racionální a pochybovačný Ludvík dlouhá souvětí s častými vsuvkami, folklorista Jaroslav pasáže reflexivní, popisné, doktor Kostka křesťanské vyznání. Časté jsou zejména (pro Kunderu typické) pasáže úvahové, esejistické.
Již zde tedy kunderovské chápání románu, které pak naplno v exilových románech. A sice: příběh i úvaha mají stejnou důležitost, román má být vrcholem syntézy složky epické a meditativní (tedy ne jen jedno – klasický román, nebo druhé – avantgardní), tak zachytí mnohoznačnost a relativitu lidského života. Dobrý román nutí k zamyšlení, klade otázky, autor příběhem dokládá své myšlenky, rozmlouvá se čtenářem. Pro své pojetí románu je Kundera řazen k postmodernistům.
Kundera vyvrátil tvrzení o „krizi románu“ svými světoznámými romány (vše v exilu):
70. léta
Život je jinde (česky pouze exil. 1979) – román, opět analyzuje lyrický postoj k životu, který je typický pro mládí (původní název Lyrický věk); hrdinou je sentimentální, romantický a stále dětinský mladík, básník; když je „osloven“ novou dobou a ideologií, bezvýhradně se s ní ztotožní, píše v duchu jejích požadavků dogmatickou poezii a především se stane bez výčitek svědomí udavačem (když se od dívky dozví, že její bratr se chystá utéci do ciziny), z frašky se stala tragédie (jako obyč.), nejsilnější místo – obraz pocitů, které má udavač po úspěšné akci.
Jakub a jeho pán (1971,1992) – nejúspěšnější hra, na motivy Diderotova románu Jakub fatalista; pocta Diderotovi, na kterém Kundera cení, že pojímá své dílo jako hru pronikavého intelektu, humoru a fantazie. Hra vystavěna na principu několikanásobných variací dějů i témat. Dominuje otázka lidské identity: („Všechno, co se kdy na světě přihodilo, bylo již stokrát přepsáno, a nikoho ani nenapadne se podívat, jak to doopravdy bylo. Lidé byli už tolikrát přepsáni, že ani nevědí, co jsou.“)