Česká próza od 70. let 20. století do současnosti

(Film – autor se od něj distancuje, problematický)

90. léta - Nesmrtelnost (1993) – esejistický román, úvahové pasáže stojí nad vlastním dějem, příběhy jsou jen součástí autorovy rozpravy. Jedno ze stěžejních témat je vztah člověka a jeho „obrazu“ (tj. jak jedince vnímají jiní), k tomuto tématu vytvořil neologismus imagologie, což znamená nahrazení konkrétní myšlenky, obsahu pouhou líbivou formou, nahrazení slova obrazem apod. Imagologie nahradila ideologii, přičemž je nebezpečnější než ona, neboť jestliže ze střetu ideologií vznikala historie, s nástupem imagologie historie končí. Imagologie je „výdobytkem“ moderního věku, snaha zkreslovat realitu, pozměnit svůj obraz před ostatními i před dějinami však není vynálezem novověku. Dokládají to příběhy: Mladou ženu láká Goethova nesmrtelnost, respektive posmrtná sláva, chce se na ní přiživit, proto s ním flirtuje a píše smyšlené svědectví o svém poměru s ním. Setkají se Goethe a Hemingway, oba mohou sledovat posmrtné zkreslování svých osudů.

Pomalost, Identita, Nevědění – tři díla napsaná pouze francouzsky.

Josef Škvorecký (1924-2012)

Narozen v Náchodě, vystudoval angličtinu a filozofii na UK, znalec angloamerické literatury (vynikající překlady, doslovy, studie, v exilu pak přednášky o literatuře a o filmu na VŠ i na Hlasu Ameriky), jeho celoživotní láskou byl také jazz; r. 1968 odchází se svou ženou Zdenou Salivarovou (také spisovatelka) do exilu, v kanadském Torontu zakládají r.1971 vydavatelství českých a slovenských knih Sixty-Eight Publishers. Žil tam do smrti, ale často přijížděli do vlasti.

Hlavní rysy jeho díla (všechno platí i konkrétně pro Zbabělce a Prima sezónu):

- má silné autobiografické rysy, opakovaně se vrací k prožitkům spojeným s mládím a rodným městem (říká, že celý život píše jeden příběh v různých obměnách); autobiografická postava Dannyho Smiřického se objevuje v řadě románů a povídek

- má kouzlo neuctivé pubertální pravdomluvnosti; Škvorecký je nemilosrdný bořitel iluzí, před jeho ironií neobstojí žádný tzv. ušlechtilý ideál, žádný mýtus; výraznými rysy tedy jsou humor, ironie, sebeironie, úsměvný nadhled

- Škvorecký je rozený vypravěč (přirozeně, lehce, nenuceně plyne jeho vyprávění), je schopen oslovit široké vrstvy čtenářů, vyprávění působí velmi autenticky, styl úsporný, oproštěný (vliv hemingwayovského stylu), nesložitá souvětí i krátké věty; ich-forma

- citlivý a věrný záznam přirozeného způsobu myšlení a hovoru, zejména mladých, vynikající živé, úsečné dialogy, plastičnost, přesvědčivost postav, charakterizuje postavy jejich jazykem, popř. i karikováním jejich mluvy

Zbabělci (napsáno 48-49, vydáno 58) – překvapivě zralá prvotina. Román představuje záměrně subjektivní pohled na poslední dny války v Kostelci (má to být jeho rodný Náchod). Osm dní (4.-11.5.1945, od pátku do pátku) stačilo na to, aby vykreslil české maloměsto na konci války, životní pocity mladé generace a její revoltu proti pokrytectví generace otců. Květnová revoluce byla „moc prospěšná pro místní honoraci, mnoho pánů se potřebovalo očistit“. Demaskuje jejich vlastenecký zápal, vypočítavou hru na revoluci, ukazuje pravé motivy jejich aktivity. Boří tak idealizovaný, nekritický a patetický pohled na tento úsek našich dějin (mýtus, představu o tom), který zplodila schematická oficiální literatura. Demýtizující obraz osvobozování, ruských vojáků, hrdinství odbojářů, ironické šlehy na adresu českého maloměšťáka, kterému je jedno, zda jde s fašisty, anebo s komunisty, jen když se má dobře, odhalování pravé tváře čecháčkovství – to všechno provokovalo, a tak bylo dílo ÚV KSČ odsouzeno jako pomluva a znevažování velkého okamžiku českých dějin. I když byl román vydán kvůli politické situaci až 10 let po vzniku, vyvolal až nenávist vůči autorovi.