Česká próza od 70. let 20. století do současnosti

Příběh nazíráme očima dospívající generace. Vypravěčem je Danny Smiřický, mladík z tzv. lepší rodiny, jeho rodiče patří také k honoraci města. Danny i jeho kamarádi jsou bývalí gymnazisté, nasazení na práci v továrně, jsou nepříkladní hrdinové, jde jim hlavně o jazz a o holky, předstírají páskovitost a cynismus, ale v jádru jsou citliví, vnímaví, opravdoví. Jsou bez morální opory, u rodičů vidí zbabělost, pokrytectví, ve škole samé oficiální lži. Nemohou si vážit ani učitelů ani rodičů. Protiví se jim šaškárna dospělých. Proto hledají něco, k čemu by se mohli upnout. Takovou hodnotou se jim stane jazz, tím spíš, že ho nacisté zakazovali. Mají amatérskou jazzovou kapelu, Danny hraje na saxofon, Benno na trumpetu, Harýk na kytaru, Fonda na klavír. Na revoluci, jak ji dělají jejich otcové, se dívají s rezervou. Sami jsou občas vtaženi do boje - není to však uvědomělý boj, např. Danny se chce zalíbit Ireně, proto někdy zaujímá frajerské pózy, snaží se chovat se jako hrdinové amerických dobrodružných filmů. Závažnost a tíha dějinných událostí se jich dotýkají jakoby mimoděk, Danny si je naplno uvědomí, když je po konfliktu s německým důstojníkem dočasně zatčen. Danny si povstání ve své fantazii stylizuje v duchu amerických dobrodružných filmů a prožívá muka hanby a trapnosti nad tím, co podniká české povstalecké vedení města. Přitom mu neschází úcta k opravdovosti, k lidským obětem války, k odvaze anglických i sovětských vojáků, kteří procházejí městem.

Jazyk: hovorová a obecná čeština, v té době v literatuře neobvyklý slang mladých lidí a frajerský s anglickými výrazy, kluci mají anglofonní přezdívky (dobové výrazy: pásek – v 50.-60. letech označení pro mladého člověka s nekonformním způsobem života, obdiv k USA a ovlivnění rockem, navazovali na potápky – nepřizpůsobivá mládež za protektorátu). Pro jazyk je charakteristická vysoká míra autentičnosti, věrohodnosti, tj. snaha o přesné zachycení replik v normálním způsobu hovoru.

Obsah: Děj začíná v hostinci Port Arthur, kde saxofonista Danny zkouší s amatérskou jazzovou kapelou. Následující dny Danny s Harýkem a Bennem začerňují německé nápisy. Němci se však ještě nevzdali a napětí ve městě trvá. V sobotu Danny zažívá svůj „horký“ okamžik před poštou: Němci ho po recesním kousku, jímž se chtěl zalíbit vytoužené Ireně, odvádějí do kosteleckého gymnázia, kde sídlí německá posádka. Cestou potká Přemu a ostatní kluky, představuje si, jak kvůli němu začnou bojovat s Němci, ale nakonec je propuštěn díky intervenci dr. Šabaty. V neděli se Danny s partou vydá do kosteleckého pivovaru, kde se vytvořilo středisko „revoluce“. Na základě rozkazu plk. Čemelíka musí všichni příchozí odevzdat zbraně a jsou rozděleni do šestičlenných hlídek, které mají zaručit klid ve městě. Dannyho a jeho přátele čekají nudné pochůzky městem pod vedením dr. Bohadla. Jejich jednotvárnost naruší rvačka s komunisty u vlakového nádraží, neboť ti se chystají vykrást vlak s municí, a tím vyvolají nepokoje s Němci. (Nestřetli se tedy s nacisty, ale s komunisty.) V úterý 8. 5. město zaplaví uprchlíci různých národností z celé Evropy. Danny se ujímá Angličanů a se škodolibostí je ubytuje v bytech místní honorace. Zajistí jim také, že se mohou vykoupat a zaplavat si v městských lázních. Po městě se šíří zpráva, že už přijíždí Rudá armáda, a tak lidé začínají mít slavnostní náladu, vyvěšují vlajky a nepočítají s nebezpečím. Místo Rusů však ve středu odpoledne přijíždějí německé tanky, při palbě z německého letadla na náměstí zahyne paní doktorová Vašáková a zprostředkovaně se dovídáme, že jeden z tanků najel přímo do hloučku dětí. Ve městě zavládne panika. Do pivovaru jsou voláni všichni schopní muži, aby si vyzvedli zbraně. Dochází k opravdovému střetu s ustupujícími Němci (přitom padl Hrob). Danny pomáhá odvézt raněné do nemocnice, tam mu Jirka ukazuje hodinky, které našel v kapse raněného ruského vojáka, a naznačuje, že nejen kradou, ale dělají i horší věci. Danny s automatem na zádech v rozhodném okamžiku potká Přemu, kamaráda, kterého před dvěma dny uvěznili, protože odmítl podle nařízení v pivovaru složit zbraně. Podařilo se mu uniknout, zapomněli na něj. Energický a rozhodný Přema zorganizuje akci. V podvečer s Dannym vyvezou kulomet na kopec nad městem a zničí německý tank. Danny podává pás nábojů, Přema střílí. Oba se krátce poté setkávají s českými a ruskými vojáky, ukazují jim, čím zlikvidovali ten hořící tank. Když se jich ptají na jména, Danny pohotově odpoví Syrovátka a Přema pochopí a řekne Svoboda. Když se pak Přema ptá, proč neřekl své jméno, Danny odpoví: „Ale čéče, mně se nechtělo. Eště by nás tahali po nějakejch slávách.“ Dalšího dne (čtvrtek) je Danny svědkem brutálního vraždění esesáků v pivovaru (někteří z nich podobným způsobem zabili dva místní občany). Odpoledne utěšuje Irenu, která má strach, protože milovaný Zdeněk, horolezec, se ještě nevrátil. Využívá ke sblížení každé chvilky s ní, čekají ve Zdeňkově pokoji. Venca s Harýkem později vyprávějí Dannymu, co zažili, když pročesávali les v ten den, kdy Danny byl s Irenou. Venca s Harýkem šli 5 metrů od sebe s automaty na zádech a najednou se v křoví něco hnulo. Harýk zařval Stůj! Kdo tam? Byl to pan Petrbok (kapelník). Zaječel, jako by ho vraždili: Nestřílet! Já jsem Čech! Harýk nato zařval německy: Á nějaký Čech! Ven! A Petrbok se posral strachem a začal německy: Ne, ne, já jsem přítel Němců. A co tam vůbec dělal? ptal se Danny. Vracel se z Černé Hory, kam se předevčírem zdejchnul k tchánovi, když se začalo střílet. V pátek 11.5. je ve městě oficiálně vítána sovětská armáda, nastává loučení s Angličany. Román končí vystoupením jazzové kapely na náměstí. Závěrečný Dannyho vnitřní monolog při koncertu na náměstí svědčí o tom, jak citlivě se ho dotkly všechny prožité události, včetně umučených esesáků. Navzdory všemu vidí vždy na prvním místě člověka (srov. Ostře sledované vlaky, Na západní frontě klid), neschvaluje princip odplaty, pomsty.