Česká próza od 70. let 20. století do současnosti

Jsou to povídky na téma odlidštěnosti milostných vztahů, s nimiž se chladnokrevně kalkuluje. Vždy je překročena hranice, kdy se pouhý žert mění v tragikomický nebo tragický závěr (situace se vymkne z rukou). Člověk se mylně domníval, že situaci zvládne. Např. povídka Falešný autostop – mladík a dívka jedou autem na dovolenou, začnou si hrát na autostop, ona lehkomyslnou stopařku, on galantního, dotěrného řidiče, začnou si hrát na docela jinou lásku, než byla ta jejich, na cynickou erotiku bez lásky, vymkne se to jejich kontrole, začnou mít k sobě jiný vztah, už se nemohou vrátit k tomu původnímu, tj. tragický závěr.

Žert (1967,1993) – první román (1968 film, režisér Jaromil Jireš); Zachycuje období 1948-65. Jde o celou sérii žertů, jež se však opět obracejí proti samotným tvůrcům. Začalo to nevinným vtipem studenta přírodovědecké fakulty Ludvíka Jahna, který krátce po komunistickém převratu v roce 1948 poslal své dívce Markétě, idealistické svazačce, na stranické školení pohlednici s provokativním textem: „Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“ Ludvík to napsal jen proto, aby ji ranil, šokoval, nechtěl, aby byla šťastná na nějakém školení, když jemu se stýská. (Místo aby byla s ním, musela jet na školení.) Hezká, ale naivní a hloupá Markéta to však předala svazácké organizaci, ta to vzala smrtelně vážně jako nepřátelský akt, Ludvík byl vyslýchán fakultním výborem, pranýřován pro údajně záporný vztah k revoluci, vyloučen ze strany i ze studií, i když předsedou stranické organizace byl jeho přítel Pavel Zemánek (nepomohl mu, naopak jeho vyloučení prosazoval, zradil ho). Ludvík pak byl nucen nastoupit na vojnu u tzv. černých jednotek (PTP = Pomocné technické prapory, v nichž sloužili vojenskou prezenční službu lidé režimu nepohodlní), což znamenalo 5 let nucených prací v dolech na Ostravsku. Poznal tam ale plno zajímavých lidí. Honza, s nímž se skamarádil, vymyslel útěkovou cestu na vycházky, ale mladý, ješitný velitel ji později objeví a dá Honzu zatknout. Stáňa, který se ožení, ale žena ho podvádí, tak ji zmlátí a také skončí ve vězení. Malíř Čeněk, který rád maluje do husitských obrazů nahé dívky, a Alexej, který se zřekne svého otce, špióna, ale je partou podezříván z udavačství a šikanován velitelem, nevydrží to a otráví se. Při jedné vycházce se před kinem seznámil s dívkou Lucií, stala se jeho jedinou skutečnou láskou, má ho ráda, ale brání se jakémukoli tělesnému sblížení. Až po letech se Ludvík náhodně od přítele Kostky dovídá, že Lucie byla v mládí znásilněna partou chuligánů. Lékař Kostka se s Lucií setkal na statku, kde byl za trest, sblížil se s ní, ale protože měl v Praze ženu a dítě, po dvou letech se s ní rozešel. Lucie se později nešťastně provdala. Lucie je jedinou postavou, která nevstupuje do komických situací; ona i její láska k Ludvíkovi jsou ostrůvkem hřejivé lidskosti v totálně odlidštěném světě. Ale když pak Ludvík po letech při návštěvě rodného města zajde k holičce, je mu povědomá, hlavně její ruce, ale hlas mu byl cizí; že to opravdu byla Lucie, mu potvrdí až Kostka; ani Lucie Ludvíka nepoznala.