Česká próza od 70. let 20. století do současnosti

Valčík na rozloučenou (exil 1979, 1997) - román

Kniha smíchu a zapomnění (exil 1981) – román má 7 víceméně samostatných kapitol. Téma zapomnění a smíchu je připomínkou absurdity dějin střední Evropy, jejímž prorokem byl F. Kafka. Začíná připomínkou skutečného „žertu“ historie, totiž fotografie K. Gottwalda řečnícího v únoru 1948 z balkonu paláce Kinských k davu na Staroměstském náměstí. G. má kožešinovou čepici, kterou mu nasadil Vlado Clementis. Ten však byl o 4 roky později odsouzen k smrti, „vymazán z dějin“ a vyretušován z fotografie, zbyla po něm jen ta čepice. V 6. kapitole stejný motiv, ale za ním je zmíněn F. Kafka, jenž ve stejné budově navštěvoval gymnázium a jehož otec měl v přízemí obchod. „Jestliže Gottwald, Clementis a ostatní nevěděli o Kafkovi, Kafka věděl o jejich nevědění. Praha v jeho románu je městem bez paměti.“ Se znepokojivou představou budoucnosti bez minulosti, bez paměti souvisí i motiv „andělského“ smíchu, tj. smíchu, který vábí jedince ke splynutí se společenstvím, a vede tak k uniformitě, ztrátě vlastní identity. Protipólem je smích „ďábelský“, který ironizuje utopické představy o dosažení absolutního ideálu, dokonalosti. Příznačný pro toto dílo je sarkasmus, např. pasáž o dvou symbolech normalizace, Husákovi a Gottovi. Hodně esejistických pasáží. Celosvětový ohlas.

80. léta - Nesnesitelná lehkost bytí (exil 1985) – tento román má souvislejší dějovou linii, základem je příběh dvou párů: Tomáše a Terezy, Sabiny a Franze. Úspěšný pražský chirurg Tomáš, rozvedený donchuán, se seznámí se servírkou Terezou; po srpnu 68 emigrují do Švýcarska. Po počátečním úspěchu (Tomáš – skvělá budoucnost dobrého lékaře, Tereza se živí snímky z okupace) přichází rozčarování, Tereza bez oznámení impulzivně odjede zpět do Prahy. Tomáš se kvůli ní také vrací. Je doba nedýchatelné atmosféry intenzivní normalizace. Tomáš odmítá odvolat, co napsal v r. 68 o vině komunistů => čističem oken. Dál žije bohatým sexuálním životem i s jinými ženami, aniž je narušena láska k Tereze, ale tu to ničí, stejně jako oba ničí tíživá společenská situace. Aby se vyhnuli nátlaku policie, stěhují se na venkov. Končí život při autohavárii.

Román má opět samozřejmě důležitou filozofickou rovinu (úvahy, vtipné postřehy, ironické komentáře) a efektní erotiku (není trapná nebo nevkusná). Opět události několikrát, pokaždé z hlediska jiné postavy. Problém času – nejsou schopni zachovat si zážitek něčeho na delší dobu (pouze když se to děje), časem se zkresluje, naše interpretace skutečnosti už neodpovídá tomu, jak to opravdu bylo. K názvu – z nutnosti žít načisto a z vědomí konečnosti lidského života vyplývá pocit tíže. Protikladem je pocit lehkosti, který je však nesnesitelný, neboť znamená prázdnotu, život, postrádající hlubší smysl.