čtenářský deník

byli válkou poznamenáni tak, že postrádali jakékoliv morální zásady. Chodily se s Michelem
ukrývat do ještě vyšších hor, když hrozilo nebezpečí naverbování mužů do německé armády a
trpělivě čekaly na příchod spojeneců. Ovšem nebyly samy. Na osvobození čekali snad všichni –
mylně se domnívali, že až přijdou Angličané, nastane blahobyt. Rosetttin a Césiřin pobyt ve Sv.
Eufemii však skončil smutně. Do vesnice přišli fašisti a vzali si s sebou Michela jako průvodce po
horách, což nevěštilo nic dobrého. Nedlouho po tom se zdálo, že je válečná situace jakž takž
stabilizovaná, a matka s dcerou se vydaly do nejbližšího města. Konečně sehnaly od spojenců
nějaké lepší jídlo, než jedly doposud a díky armádě se také dostaly do vesnice, kde měli bydlet
Césiřiní rodiče. Místo toho je však čekalo něco hrozného. Vesnice byla opuštěná a Rosetta byla v
kostele brutálně znásilněna spojeneckými vojáky. Nutno dodat, že do té doby byla panna. Tato
událost ji velmi změnila. Uzavřela se do sebe, byla lhostejná, tvrdá a chladná. Zkrátka docela jiná
než před tím. Césira tak ztratila smysl svého života. Byla velmi nešťastná a stále doufala, že se
Rosetta změní.
 Čirou náhodou se obě ženy opět dostaly do domu obklopeného pomerančovníky, k „jedovaté“
Concettě. Rosetta zde začala dělat pro Césiru nepochopitelné věci. Milování se pro ni stalo
nepostradatelnou součástí života a bylo jí jedno, s kým se miluje. Na matku byla drzá a
neprojevovala k ní téměř žádné city. Pro Césiru to bylo období velmi obtížné, i když se již blížila
doba, kdy měl být osvobozen Řím.
 Do Říma Césiru s Rosettou vezl jeden z Concettiných synů. S ním se Rosetta také milovala. Vůz
přepadli zloději a syna zabili. Od toho okamžiku se Rosetta opět změnila. Znovu se z ní stala citlivá
lidská bytost a obě dvě mohly jít vstříc Římu, kde chtěly začít nový život.