čtenářský deník

 Césira byla poměrně úspěšná obchodnice, která vlastnila malý obchůdek a byt v jednom římském
domě. Měla dceru Rosettu; velmi pěkné a slušně vychované děvče. Césira byla temperamentní, hrdá
a vždy si tvrdě stála za svým. Na to, že byla válka, se jí dařilo docela dobře. Přivydělávala si tím, že
prodávala věci načerno. Za nějakou dobu se válka začala stupňovat, Řím byl bombardován a Césira
se rozhodla odjet na venkov, do své rodné vesničky. Nutno dodat, že to odešla hlavně kvůli Rosetě.
 Když odjely z Říma, čekalo je nepříjemné překvapení. Vesnice, kam se Césira zamýšlela uchýlit,
byla vyklizená. Nakonec si našly prozatímní bydlení u rodiny jisté Concetty. Její dům stál uprostřed
pomerančových polí a Césiře se již od začátku nezamlouval. Nejen, že všichni jeho obyvatelé žili
ve špíně, ale Concetinni synové se živili vykrádáním opuštěných domů. Jejich matka je ovšem
ospravedlňovala – dokonce přikládala i jeden příběh z války, když její synové kvůli mstě
znásilňovali albánské vesničanky. Říkala, že válka dělá z lidí jinak hodných divou zvěř, o čemž se
Césira ještě mnohokrát přesvědčila. V tuto chvíli to pro ni byla však známka toho, že u rodiny
zlodějů a násilníků není zrovna bezpečno, a tak jednoho dne s Rosettou odešly (obzvlášť po tom, co
se Rosetta zalíbila dvěma tamějším fašistům).
 Vydali se za Césiřiným přítelem Tomassinem, velmi náruživým obchodníkem, kterému ze všeho
nejvíc záleželo na penězích. Zařídil jim ubytování v horách, ve Sv. Eufemii u rodiny rolníka Parida.
Ačkoliv bylo ubytování velmi nuzné a Césira musela za všechno vybavení draze platit, vydržely
tam devět měsíců. Obdivovaly tvrdý život rolníků, kteří se dřeli od rána do večera a zároveň
nemohly pochopit některé - pro Rosettu s Césirou absurdní - návyky a chování. Jediný člověk, s
kterým se spřátelily, byl Michele. Byl od ostatních odlišný - velmi vzdělaný, inteligentní a odmítal
mnoho postojů a názorů ostatních rolníků. Měl těžké postavení. Ve Svaté Eufemii prožily obě ženy
mnoho dobrodružství. Setkávaly se zde s uprchlíky, kteří na tom byli podobně jako ony, viděly
zoufalé lidi, kterým všechen majetek ukradli fašisti, nebo v horším případě lidé, které znali, ale kteří