EVZ¦îEN-ONE¦îGIN

Hlava V.

Do domu Laurinových přijelo mnoho hostů, včetně Oněgina. Při pohledu na něj Taťána upadne do mdlob. Během návštěvy si Oněgin všiml Tánina rozpoložení a kladl to za vinu Lenskému, který ho na oslavu přivedl. Chtěl se mu pomstít, a tak začal tančit a bavit se s Olgou. Lenskij vše pozoroval a žárlil, pak odjel.

Hlava VI.

Evženovi byl doručen dopis od Lenského přítele Zareckiho. V něm Oněgina Lenskij vyzívá k souboji. V té chvíli si uvědomil, že udělal chybu, když na oslavě koketoval s Olgou. On jeho výzvu přijímá. Lenskij ještě před soubojem uvidí Olgu a uvědomí si, že ho miluje. Nemůže však dopustit, aby ji sváděl jeho bývalý přítel, nyní zrádce.

Spolu s Oněginem a Lenským jel na souboj i Zareckij a to jako svědek. Oba mají pistole a vítězem se stane ten, kdo rychleji na druhého zamíří – byl to Oněgin. Lenskij na místě zemřel, Evžen toho litoval.

Hlava VII.

Olga stále truchlí pro svého Vladimíra. Nakonec se provdá za jiného. Taťána zůstala sama, občas si vzpomene na Oněgina, ale nenávidí ho a už ho nechce nikdy vidět. Jednou se venku prochází a dojde až ke stavení, kde nějaký čas bydlel Oněgin. Chtěla si místo prohlédnout, a tak šla dovnitř. Místnosti prázdné, byla zde jen služebná. Druhý den toto místo opět navštíví a listuje si knihami, které Oněgin četl.

Její matka by dceru ráda provdala. Chce jí poslat do Moskvy, kde o nápadníky nebude mít nouzi. Taťána by však raději zůstala sama na venkově. Před odjezdem tráví čas jen v přírodě, kde je jí dobře. Moskva byla pro Táňu cizí, snila o domově.

V Moskvě chodí do společnosti. Na jednom plese se jí vrací vzpomínky na místo v aleji, kde se s Oněginem setkala. Mezitím ji pozoruje generál.

Hlava VIII. (o 3 roky později, v Petrohradu)

Evžen odjel z venkova a nějakou dobu cestoval. Taťána se zatím provdala za generála a stala se z ní vznešená dáma, všichni muži ji ctili poklonami. Evžen se s ní po dlouhé době setkal, nemohl uvěřit, že se tak proměnila. Začal se bavit s generálem a pak i s Taťánou. Nemohl z ní spustit oči. Uvědomil si, že ji miluje.

Když se konal v Petrohradu ples, Oněgin se dostavil, aby se znovu setkal s Taťánou. Jeho si nikdo nevšímal, zatímco Taťána byla středem pozornosti. Oněgin s ní chtěl trávit více času, ona však zůstává chladná, nedává na sobě city znát. Chtěl jí vyjádřit svou lásku a tak jí napsal dopis, který jí osobně předal: V něm vzpomíná na jejich první setkání, na smrt Lenského, ale hlavně píše o svých citech, chtěl by být stále s ní.

Napsal ještě několik listů, ale nedočkal se žádné odpovědi. Ztratil naději, uzavřel se do sebe obklopen knihami. Jednou ji spatří za oknem. Když Oněgin vejde do sálu, ona už sedí, čeká a pláče. On jí padl k nohám. Ona mu připomíná čas, kdy ji s chladnou tváří odmítl, neznamenala pro něj nic. Ptá se ho, proč má nyní o ni takový zájem. Zřejmě je to kvůli jejímu novému postavení, bohatství, o které ona nestojí. Raději by se vrátila ke knihám a domovu. Přizná se, že ho i nyní stále miluje, ale svého muže nechce zradit, proto Oněgina odmítá.