Hlavní tendence české poezie po r. 1945
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Psaní do zásuvky: Chléb s ocelí, Jobova noc.
Dílo: Hirošima (1948) – básnická skladba čerpající z velkoměsta a každodennosti – blízká poesii všedního dne, psána dokumentárním stylem, autor využívá metody „filmového“ prolínání různých záběrů. Dílo je vyjádřením pocitu, že tři roky po válce se s rozdělením světa hrozba atomového nebezpečí jen zvyšuje. Inspirována svržením atomové bomby na japonské město.
K obsahu: autor nejprve vypráví všední příběhy jednotlivých lidí, které spolu vzájemně nesouvisejí (žena myje podlahu, milenci se milují, žena ve vinárně pije víno, v rodině onemocnělo dítě, pozdní chodec se vrací domů). A na tyto obvyklé děje je vrženo světlo oslňujícího záblesku: „…a tam je ráno, / a tam je krásné ráno, osm hodin / a patnáct minut (japonského času) / tam v tu chvíli / právě to padá na Hirošimu.“
Proměna (1957) – tematicky i formálně navazuje na Hirošimu. Původně byla napsána jako próza.
Její kompozice je vybudována na několika dějových rovinách (báseň – příběh). Jednou z nich je antický příběh o Daidalovi a Ikarovi. - jeho záměr. Druhou rovinu tvoří obraz krásného klidného nedělního odpoledne u Vltavy na ostrově Štvanice. Lidé tu odpočívají, sluní se. Obě roviny se neustále prolínají. I básníkova vzpomínka na zmizelou lásku (třetí rovina) je překryta náhle obrazem těžkého mraku – připomínka Hirošimy.
Dílo je psáno volným veršem, který je prokládán melodickými rýmovanými pasážemi.
Romance pro křídlovku (1962) - i tato skladba byla původně prózou, které dal básník podobu baladicky (ač v názvu romance) laděné lyricko-epické básně.
K obsahu: Východiskem je životní příběh Františka, který jako dvacetiletý student přijíždí na prázdniny do Lešan, kde prožívá první milostné opojení – seznamuje se s Terinou, patnáctiletou dívkou z komediantské rodiny, a zamiluje se do ní tak, že jí navrhuje, aby spolu utekli. Útěk se nakonec nezdaří, Terina musí s rodinou odjet a František ji již nikdy neuvidí. Později se dovídá, že se s ní oženil majitel pouťové střelnice Viktor a že brzy po sňatku zemřela na záškrt. To v hl. hrdinovi vyvolává vzpomínky na smrt svého dědečka (dvě podoby smrti = přirozená smrt starého člověka a náhlá smrt mladé dívky). V díle jsou též dvě podoby lásky – láska smyslově tělesná (současná láska k Tonce) a křehká nenaplněná láska k Terině.
Děje se neodvíjejí v chronologickém sledu, časové a prostorové linie se prolínají = student vše prožívá a současně hodnotí z odstupu let. Kompozičně se jedná o filmovou montáž, básník klade důraz na detail.
Na konci se již čtyřicetiletý František setkává v Lešanech s Viktorem, který mu vypráví svůj příběh. Celý cyklus končí poznáním, že láska i smrt nás dokáží obohatit.