Hlavní tendence české poezie po r. 1945
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Inspirován lidovou poesií.
Smuténka (1965), Metličky (1968) – kratší básně s hutnou metaforikou; zhuštěnost výrazu, zkratkovitost slov, užívá archaismů a regionalismů. Básně jsou založeny na skácelovských protikladech, do kterých dělí svět – krutost a radost, čistota a prázdnota, jaro a zima... Nejčastějšími motivy jsou ticho samota, smutek, pokora, víra v lásku a „pravdu“.
Oříšky pro černého papouška (Hamburk 1980), Naděje s bukovými křídly (1983) – sbírky poesie odlišné od ostatního Skácelova díla - melodická čtyřverší psaná většinou daktylotrochejským rytmem, redukce všeho nepodstatného, hravost, momentální nápad, improvizace (Skácelovy básně jsou jinak vždy velmi důkladně promyšlené), využívá homonymie, etymologických hříček, hláskových posunů…
Psal také poesii pro děti a překládal - např. Sofoklova Oidipa nebo Plautova Pseudola.
Oldřich Mikulášek (1910 – 1985)
básník, v jeho poezii dramatické pojetí života
přátelil se Skácelem
- Narodil se v Přerově, jeho otec byl zaměstnán u železnice jako lampař. Oldřich vystudoval obchodní školu. Vystřídal mnoho zaměstnání – cihlářský dělník, litograf a leptač, písař u železnice, po většinu života se živil prací pro noviny – Rovnost, Lidové noviny, Host do domu…
Od roku 1937 žil v Brně, kde pracoval v rozhlase. Po úraze a špatné operaci odchází r 1967 do invalidního důchodu. V 70. letech nemohl z politických důvodů publikovat.
Je autorem dramatické poesie, svojí tvorbou vyzývá k co nejintenzivnějšímu prožívání života. Klade důraz na chvíle, kdy člověk alespoň na okamžik „strašně je“. Staví se proti životu jako zvyku.
Dílo: Černý bílý ano ne (1931) – prvotina ovlivněná poetismem, od které se později distancoval.
Tráva se raduje (1942) a Podle plotu (1946) – ovlivněno poetikou Skupiny 42 a to zejména ve snaze o vyjádření všednosti a jejího skrytého smyslu. Už zde se objevuje pro Mikuláška častý motiv krve (pulz, tepna, krvácení, říznutí…).
Pulzy (1947) – převládá zde motiv krve, která podle básníka byla ve válce a bude i v tom, co bude v dějinách následovat; obava o ztrátu svobody.
Krajem táhne prašivec (1957) – poprvé se zde objevují postavy vyvolavače a prašivce, ve kterých Mikulášek personifikuje svoje dramatické pojetí světa. Vyvolavač = nositel zmaru, vábí ke smrti. Prašivec = ztělesnění bouřlivosti života schopného se se smrtí prát.
Ortely a milosti (1958) – ortely vynáší nad vyvolavačem a milosti uděluje prašivci, jenž je nositelem života prožitého v plné intenzitě.
Svlékání hadů (1963) – sbírka básní s různými motivy, spojená oslavou plnosti života. V prvním oddíle Poháry postupuje metodou variování – pohledy na stejnou věc z několika úhlů (Skup. 42). Závěrečný oddíl knihy je sestaven z esejů, které se mimo jiné zabývají posláním básníka, který má „zvát čtenáře k zápasu“ a vtahovat ho do děje.