Renesance v evropské literatuře - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
– Mandragora – komedie – spol. satira, nejvýznamnější italské renesanční drama
N I Z O Z E M Í
Erasmus Rotterdamský (1467 – 1536) – vlastním jménem Bernard Gerhards. Teolog a filozof. Působil v mnoha evropských zemích, znalec antiky, kritizoval církev. Chvála bláznovství – latinsky psaná próza, satirický pohled na celou společnost, přehlídka pošetilosti ve všech dobách (forma monologu paní Bláznivosti).
F R A N C I E
Francois Rabelais (1495 – 1553) – prozaik, lékař. Autor slavného satirického románu, inspirovaného tehdy oblíbenou lidovou četbou o životě obrů – Gargantua a Pantagruel – historie královského rodu obrů – otec představuje středověkou askezi, syn kult svobody, vnuk renesanci. Výsměch středověkým přežitkům – mniši, školství, soudnictví.
Michel de Montaigne (1533 – 1592) – filozof, spisovatel, tvůrce eseje. Smysl života nehledá v Bohu, ale v člověku samém, v jeho přirozenosti. „Největší věc na světě je vědět, jak být sám sebou“. Odpor k dogmatům a autoritám (vliv na osvícenství 17. a 18. století).
Pierre de Ronsard (1524 – 1585) – básník, inspirace – F. Petrarca. Milostná lyrika – sbírka Lásky – věnovaná básníkově platonické lásce – Cassandra.
Š P A N Ě L S K O
16. – 17. století – zlatý věk španělské literatury (nejmocnější stát západní Evropy). Vzniká rytířský román, pikareskní román (pikaro – šibal, snaží se doběhnout šlechtice), komedie pláště a dýky, kolektivní drama.
Miguel de Cervantes Saavedra (1547 – 1616) – prozaik, dramatik, básník. Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice, v mládí zmrzačen v bojích proti Turkům, pět let v alžírském zajetí, po návrat do konce života zápasí s bídou. Napsal rozsáhlý román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, skládá se ze dvou dílů (1605, 1616). Původně zamýšlená parodie na rytířské romány se stala oslavou touhy po ideálu pravdy, svobody a spravedlnosti. Jedna z nejznámějších postav světové literatury – Don Quijot – chudý šlechtic, náruživý čtenář rytířských románů, si umínil, že vzkřísí rytířskou minulost, což v jeho době působí komicky (vyhublá herka Rosinanta, rozpadající se výzbroj, paní jeho srdce – děvečka, pojmenovaná Dulcinea) – rytíř smutné postavy. Doprovází jej zbrojnoš Sancho Panza – Quijotův protiklad – prospěchář a jedlík se smyslem pro realitu. Po mnoha dobrodružstvích (boj s větrnými mlýny, boj se stádem ovcí, útok na lvy) se vrací Don Quijote domů zbit a zesměšněn – donkichotství (snaha něčeho dosáhnout) – vystřízliví ze svých fantazií a brzy nato umírá – pochopení reality pro něj znamená smrt. Sancho Panza naopak postupně podléhá víře ve spravedlnost a nezištnou lásku. Dílo mělo vliv na V. Dyka – Zmoudření Dona Quijota.
H V Ě Z D NÁ T R O J I C E Š P A N Ě L S K Ý C H D R A M A T I K Ů