Renesance v evropské literatuře - maturita

Lope de Vega (1562 – 1635) – napsal asi 1 800 her. Proslavil se komediemi pláště a dýky, dramaty ze španělských národních dějin – kolektivní drama Fuente Ovejuna (Ovčí pramen – název vesnice) – zobrazuje vítězný odboj proti feudálnímu útlaku.

Tirso de Molina (1584 – 1648) – pokračovatel Lope de Vegy. Jako první zpracoval lidové pověsti o Donu Juanovi (cynický svůdce žen) v dramatu Svůdce sevillský a kamenný host.

Pedro Calderón de la Barka (1600 – 1681) – představuje přechod od renesance k baroku. Dramata pláště a dýky.

– Dáma a skřítek – zápletková komedie. Jeho nejznámější dílo

– Znamení kříže

A N G L I E

Největšího rozkvětu dosáhlo drama – díky královně Alžbětě I. – nazývané alžbětinské drama (přelom 16. a 17. století).

Christopher Marlowe (1564 – 1593) – dramatik, jež proslul bouřlivým nevázaným životem, byl zabit při hospodské rvačce. Nejzdařilejší drama Doktor Faustus – první pokus uvést na scénu postavu Fausta (později J. W. Goethe).

William Shakespeare (1564 – 1616) – největší dramatik světové literatury. Nedostatek zpráv o jeho životě. Narozen ve Stratfordu nad Avonou, v 18 letech se oženil, roku 1585 odešel do Londýna, aby se mohl věnovat divadlu (působí v různých divadelních společnostech, upravuje cizí hry, sám začíná psát vlastní), stal se spolumajitelem nejslavnějšího londýnského divadla Globe Theatre (asi 1598), po dvaceti letech se vrací do Stratfordu, kde také umírá.

I. období tvorby do roku 1600 – patrný vliv renesance, převážně veselohry a hry historické s náměty z anglických a starověkých dějin, na konci romantická tragédie.

Komedie – Zkrocení zlé ženy, Sen o noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsdorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový. Spisovatel se vysmívá lidské hlouposti, namyšlenosti a předsudkům, spletitý děj. Typické je, že do popředí vystupují ženy, s energií a optimismem prosazují své představy o životě a lásce (na rozdíl od pasivních hrdinek středověku).

Historické hry – Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Caesar.

Tragédie – Romeo a Julie (1592) – příběh lásky dvou veronských milenců pocházejících ze znepřátelených rodů Monteků (Romeo) a Kapuletů (Julie), kteří o lásku bojují proti vlastním rodinám, zaplatí však svými životy, nad mrtvými dětmi se teprve oba rody usmíří.

II. období tvorby po roce 1600 – ovlivněno osobní krizí, smrtí nejstaršího syna, hmotnou starostí o rodinu – do her proniká životní zklamání a pesimismus. Píše své nejslavnější tragédie jako Hamlet, kralevic dánský – mladý princ podezírá svého strýce, že úkladně zavraždil jeho otce, aby se mohl sám ujmout vlády a oženit s bývalou královnou, rozhodne se pomstít, předstírá šílenství, hledá pravdu, myslí na sebevraždu, přemítá o smyslu života. Smrt Hamleta nebyla zbytečná, pomohla odhalit nositele zla. Jak touha po moci vede člověka k intrikám a násilí. Další tragédie – Othello, mouřenín benátský (zabil svou ženu, nakonec se zapíchl, téma žárlivosti), Mackbeth, Král Lear.