Česká meziválečná próza

16. Česká meziválečná poezie

Rok 1918 znamenal výrazný historický mezník. Národ dosáhl politické samostatnosti.

Literatura se mohla zbavit dříve převažujícího národně povzbuzujícího úkolu. Tradiční národnostní cítění je překrýváno sociálním. Národní otázky a vlastenecké tóny se do literatury vrací v době ohrožení před 2. sv. válkou. V meziválečné době česká literatura dosáhla vysoké umělecké úrovně, mnohými autory až světové. Bylo to období umělecké tvůrčí svobody, rozvíjí se mnoho směrů i tvůrčích individualit. Poměrně krátká vlna civilismu a vitalismu ustupuje záhy do pozadí, autoři se posléze rozdělili podle ideologického přesvědčení. Někteří spisovatelé měli kontakty spíše se západní literaturou (např. surrealismus) a jiní s východní (proletářská literatura a socialistický realismus).

poezie: - proletářská (poč. 20.let)

- poetismus (20.léta)

- surrealismus (30.léta)

- básnické individuality (30.léta)

- katolicky orientovaná poezie(20.-30. léta)

Proletářská poezie

Významnou roli ve 20.letech má avantgardní sdružení „Devětsil“ – založeno 1920 (u zrodu Vančura, Teige-kritik). Sdružovala se v něm mladá generace, nejprve proletářský proud (levicově orientovaný, s ideou revoluce), později poetisté (proti ideologické poezii)

Proletářská poezie – rozvíjí se 1920-1924

- rysy: program vychází z toho, že básníci se chtěli podílet na revoluční přeměně světa (revolučnost); tématika sociálně angažovaná, vytvořen hrdina z dělnického prostředí, umění je tendenční (stranící proletářské třídě), poezie záležitostí kolektivní (přednesy), ne individuální, optimismus, realistická umělecká metoda

- takové zásady umělce dost svazují, proto mnohými brzy opuštěny

- pro většinu autorů jen krátká epizoda v jejich tvorbě, většinou počáteční (kromě Wolkera – předčasná † )

- S.K.Neumann, J.Hora, Jindřich Hořejší, J. Seifert, Konstantin Biebl; A.M.Píša - kritik a teoretik

- kolem časopisů: Kmen, Červen, Var; teoretická díla (obdoba manifestů) např. Neumann, Wolker

Srovnání pojetí představitelů proletářské poezie:

Jiří Wolker- motivace citová, vychází z všeobjímající lásky a soucitu, jež se v proletářských verších mění ve vědomí nespravedlnosti, s níž se nechce smířit, je odhodlán změnit svět a život k lepšímu, proto ve verších revoltuje, vyzývá k zvrácení dosavadního řádu, k revoluci, svět jeho veršů je stále naivní - sbírka Těžká hodina (čít 3, s.68) např.: Balada o snu – dělník Jan měl sen o krásném spravedlivém světě, ten sen ho pronásleduje; po rozhovoru se svou milou, Marií, dospěje k tomu, že musí sen zabít tím, že jej uskuteční, třeba i se zbraní v ruce - revolucí

Jaroslav Seifert - z části blízký pojetí Wolkerovu, hlavně citovým přístupem - soucit s chudými (vliv žižkovské periferie, kde vyrůstal), sní o světě bez bídy a nenávisti, má naivně spontánní představy o revoluci, zobrazuje ji jako slavnou, radostnou událost, která splní touhu lidí po štěstí. V přístupu je tedy spíše živelnost, smyslovost než rozumová úvaha. Sbírka Město v slzách (čít 3, s.101) - (v slzách, protože město symbolem utrpení a bídy proletářů) např. báseň Děti z předměstí