Česká meziválečná próza

1934 založili Nezval a Teige nepočetnou pražskou surrealistickou skupinu, kromě nich v ní byli: Biebl, divadelníci - skladatel Ježek, režisér Honzl, malíři Štýrský, Toyen. Nezval a Teige v manifestu oznámili vyústění poetismu v surrealismus. 1938 roztržka mezi Nezvalem a ostatními (kvůli názorům na SSSR, Nezval schvaloval dění v SSSR ) → rozpuštění skupiny.

Vítězslav Nezval (1900 – 1958)

Vůdčí osobnost meziválečné avantgardy, zároveň mistr klasických žánrů (sonet, villonská balada apod.); psal poezii, prózu i drama, také díla teoretická, překlady, publicistická tvorba, tvorba pro děti, veřejně činný.

Narodil se v Biskoupkách u Třebíče, v učitelské rodině, studoval práva v Brně, přítel J. Mahena, pak filozofie v Praze → nedokončil, věnuje se pouze umělecké tvorbě, pro tvorbu měly návraty do dětství na moravský venkov velký význam. Konfliktní člověk, v určitých chvílích morálně zklamal, ale zůstává jedním z největších umělců 20. století

Tvorba mnohostranná, obsáhlá; tvořil lehce až překotně, ale i hravě, měl smysl pro rytmiku a hudebnost, spontánně experimentoval, měl úžasnou fantazii, schopnost tvorby asociací;

z textů číší věčný optimismus a chuť do života.

1. období: POETISTICKÉ (1922-30)

Podivuhodný kouzelník čít 3 s. 84 - rozsáhlá skladba typu apollinairovského pásma;

jakoby autorův lyrický autoportrét, chce probouzet v lidech přirozenost, touhou po volnosti, obdiv k modernímu životu, k umění; tím kouzelníkem, který má schopnost odkrývat a ukazovat lidem krásy světa (motivy: dětství, mládí, láska, cestování, exotika aj.), učí je žít přirozeně, je básník, popř. sama poezie; hravé, radostné, dovede zmírnit bolest, smutek a zároveň vyvolat radost, odvahu, obohatit život

Pantomima čít 3 s.85 - soubor textů, např. Abeceda – volné asociace, které se vynořují při vnímání grafické podoby velkých písmen abecedy, základním postupem je poetická hra, převažují představy zrakové, sluchové či citové (srovnej Samohlásky od Rimbauda)

Vrcholem poetistické tvorby jsou tyto skladby typu apollinairovského pásma:

Akrobat – je to přirovnání pro poezii v moderním světě

Signál času – inspirováno smrtí Edisona

Edison čít 3 s.86 (1928) - inspirací osvětlené noční velkoměsto, oslavuje aktivní tvůrčí život, tvůrčí schopnosti, kreativitu, při níž se spojuje tvůrčí trýzeň, deprese a pochybnosti s pocity vrcholné radosti a štěstí z úspěchu, tyto protipóly jsou zvýrazněny refrény – střídá se něco krásného, co drtí, a něco těžkého, co drtí; často se objevují dlouhé enumerativní řady - řetězce metafor na principu asociace (anaforické, tj. stejné začátky);

skladba představuje sice vrchol poetismu, ale zároveň ho i překračuje tím, že kromě poetistické hravosti, radosti, obraznosti a experimentování obsahuje i závažné a hluboké filozofické myšlenky: smyslem života je touha objevovat, tvořit, přetvářet svět – člověk potřebuje mít po čem toužit, i když mu to přináší nejen štěstí, ale i trýzeň.