Česká meziválečná próza

Život: narozen v Praze, dětství v Bělé pod Bezdězem (v Máchově kraji), po maturitě protrpěl 7 let jako úředník, pak redaktorem, od 40. let výhradně literární činnost, pro tvorbu potřeboval samotu, stýkal se pouze s nejbližšími přáteli - Halas, Hora, J. Čapek, od roku 1947 na 15 let zákaz publikování, žil v ústraní v domě J. Wericha na Kampě (dříve zde bydlel Dobrovský)

30.léta

Triumf smrti, Vanutí čít 3 s.115,Oblouk, Kameni, přicházíš… - složitá meditativní poezie, svět a život vidí jako tajemství, do kterého se snaží proniknout, je těžké rozluštit význam básní; např. Modlitba kamene (absolutní poezie)

1938-1945:

- 4 sbírky občanské poezie vydané pak souborně pod názvem Havraním brkem - Holan dočasně vystupuje ze svého osamocení, sbližuje se starostmi a obavami českého národa – odsouzení Mnichova, pocity uraženého národa, láska k němu a zemi

- současně i intimní lyrika: Záhřmotí - návraty do dětství a k matce, kde je jistota a klid (za hřmotem světa )

- lyrickoepické příběhy: První testament čít 3 s. 119, Terezka Planetová čít 3 s. 120, Cesta mraku - zamyšlení nad jedním lidským osudem se spojuje se zamyšlením nad otázkami lidského bytí, vesměs tragická dramata plná hledání, tápání i nalézání; např. Terezka Planetová - krásná elegie o nenaplněné lásce ke krásné dívce, kterou jedenkrát spatřil a okouzlila ho na celý život, o neuskutečněných životních snech

Tvorba po r. 1945 – jiná kapitola.

Josef Hora (1891 – 1945)

Básník - lyrik lidského soukromí (také novinář, překladatel); v r.1929 vystoupil z komunistické strany na protest proti Gottwaldovu vedení (bolševizace).

V prvních obdobích tvorby sice prochází vývojem: v 10. letech civilistická a impresionisticko - vitalistická poezie, ve 20.letech proletářská poezie, ale nejvlastnější je mu čistá intimní lyrika ve 30. letech (neboli lze říci, že dospívá od „vřavy světa“ (revolučnost, proletářské vnímání světa) k „srdci“ (viz název jedné jeho sbírky – Srdce a vřava světa))

Rysy poezie ve 30.letech:

Intimnost → skutečně odkrývá své srdce, poezie je zpovědí jeho nitra

Subjektivnost → vychází z hlubokého prožitku, z věčného hledání jistot a vnitřní rovnováhy

Meditativnost → má ráz osamělé meditace, jde ve stopách Máchových

Výrazný a častý motiv je čas → úzkost z nezadržitelného plynutí, pocity pomíjivosti → někdy překonány láskou, tvůrčím úsilím

Sbírky z 30. let:

Struny ve větru čít 3 s. 79 - zde právě ústřední motiv času, např. báseň Čas, bratr mého srdce – abstraktní pojem času přetváří v konkrétní představu, kterou lze vnímat smysly – pojato důvěrně, něco jako jeho partner, druhé já; úvodní apostrofy přírodních krás navozují atmosféru domova, klidu, následuje zlom – vyzývá dny, aby se zastavily, chce prožít něčí blízkost, lásku, dospět k harmonii; avšak to, že vše je stále jiné (vítr, den, slunce), značí, že čas nelze zastavit, plyne nezadržitelně, až nakonec přináší smrt (to je jistota).