Česká meziválečná próza

Tvořil více než 60 let, tvorba se přirozeně proměňovala s dobou, ale trvale prosazoval demokratické a humanistické ideály a zachovával si svou osobitou poetiku. Vždy se u něj setkáváme s krásnou češtinou, úsměvná hravost je mu vrozena; jeho poezie byla většinou melodická, zpěvná, spontánní, citově sugestivní; převažuje čistá lyrika – tj. očištěná, osvobozená od praktických funkcí, od didaktičnosti, od služebnosti politickým a ideovým programům, ale zůstává jí tradiční obsah a souvislost s vnější realitou, jiný proud čisté poezie (reprezentovaný např. Holanem) se oprošťuje i od toho, dostává pak silný meditativně filozofický ráz, takové poezii se Seifert přiblížil na konci života

Počátek 20.let – proletářská epizoda v jeho tvorbě

Město v slzách – viz u srovnání proletářské poezie

Samá láska čít 3 s.102 - přechod k poetismu, opět město, ale už jinak, velkoměstský život je přitažlivý

2.pol.20.let – poetismus

- pojetí poezie jako hry s motivy, obrazy, slovy, rytmy, rýmy, často spojuje významy i anekdoticky; atraktivní motivy – velkoměstská civilizace, cirkus, sport, film … radostné stránky života

Na vlnách TSF ( Telegraphie Sans Fil = bezdrátová telegrafie) čít 3 s.102 – motivy exotických dálek, technické civilizace

Slavík zpívá špatně

Poštovní holub čít 3 s. 103

30. – 60. léta - čistá lyrika

30. léta: osobitá, intimní poezie, silnější citové zaujetí, tradiční rýmovaný verš, vzpomínání na dětství, mládí, soustředí se na rodinné motivy, domov, vztah k matce, krásy české krajiny, poetizuje prosté věci, drobné detaily, časté i motivy milostné a o umění, smyslem života je hledání, tím vším překonává občasnou melancholii, jsou to všechno velmi upřímné, přesvědčivé a působivé výpovědi – většina čtenářů zná Seiferta právě z těchto veršů

Jablko z klína čít3 str.104

Ruce Venušiny čít3 str.104

Jaro, sbohem čít3 str.105

1938 – 1945 - v neutěšené době připomíná trvalé hodnoty

Zhasněte světla čít3 str.105- reakce na Mnichov, plná hořkosti a hněvu, ale i hledání jistot, posiluje odhodlání bránit se

Vějíř Boženy Němcové čít3 str.106 - síla této osobnosti je zdrojem víry, je symbolem českého jazyka a domova

Světlem oděná čít3 str.106, Kamenný most – obě sbírky o Praze, o její kráse, o památných místech, spojenými s osudovými momenty naší historie

Tvorba po r. 1945 – jiná kapitola.

František Halas (1901 – 1949)

Jeden z nejsložitějších českých básníků, autor subjektivní, meditativní, spirituální (duchovní) poezie. Pro svou složitost byl často rozporuplně přijímán, jedni v něm viděli levicového, druzí katolického spisovatele. On však nikdy do žádné skupiny nepatřil, byl pouze vnímavým a citlivým intelektuálem, který bolestně prožívá střet ideálu s realitou, těžce na něj doléhají neutěšené životní zážitky, přitom není pesimistický, jeho životní pocit je tragický – ustavičně zápasí s mučivou skepsí, hledá, pochybuje. Poezie je pro Halase příliš vysokou hodnotou nato, aby ji dal do služeb nějakým politickým cílům. Poezie může sloužit pouze kráse. To byl jeho vnitřní konflikt a pro mnohé „vykladače“ jeho díla nerozlousknutelný oříšek. Nesporným rysem celé jeho tvorby je dominantní motiv smrti v různých podobách a existenciální otázky lidského života. Temná halasovská nota po roce 1948 považována za nebezpečnou a nepřátelskou, na druhé straně měl obrovské množství žáků a obdivovatelů.