Romantismus ve světové a české literatuře

Romantické prostředí: výjimečné, tajemné až hrůzné: samoty, gotické hrady, hřbitovy, katedrály, tajuplná jezera, temné lesy

Žánry: míšení lyrika+epika, epika+drama, lyricko dramatická díla, próza+poezie;

Dominuje próza a poezie, drama méně. Typická je byronská povídka – básnická, lyricko-epická, veršovaná skladba, někdy též název poema

Umění romantismu:

malířství – náměty ze středověkých dějin čí soudobých dramatických událostí, Eugéne Delacroix, Theodore Géricault, částečně Francisco Goya; Antonín Mánes

hudba – Franz Schubert, Fryderyk Chopin, Robert Schumann

tzv. anglické parky = příroda roste volně, musí být divoká, svobodná, bizarní, tajemná zákoutí

Anglie

George Gordon Byron (1788-1824)

- básník, představitel aktivního revolučního romantismu, proslavil se žánrem lyrickoepické básnické povídky, po něm označována byronská, v ní vytvořil typ hrdiny, který se stejně jako on osamoceně a marně bouří a bojuje proti pokrytectví a tyranii ve společnosti (byronismus);

- pocházel ze šlechtické rodiny, po smrti otce krušné dětství, ale v 10 letech zdědil po příbuzném značný majetek i titul lord, studoval v Cambridgi, citlivý člověk a velký bouřlivák – ve Sněmovně lordů hájil dělníky, ve 27 letech znechucen opustil šlechtické prostředí i Anglii, cestoval po Evropě a pomáhal všem, kteří usilovali o svobodu svého národa, cestou na pomoc Řekům proti Turkům podlehl morové epidemii, bylo mu 36 let.

Childe Haroldova pouť - čít 2 str 7 - autobiografická byronská povídka, mladý angl. šlechtic a básník opouští domov, neboť je znechucen pohodlným a prázdným životem. Schází mu upřímné lidské vztahy, a tak se vydá na pouť Evropou, všude nachází stopy slavné minulosti i krásnou přírodu, ale v kontrastu s tím také tyranii a nesvobodu. Protestuje proti tomu, touží po svobodě, překonává svůj spleen (světobol).

Percy Bysshe Shelley (1792-1822)

- básník, přítel Byrona, kvůli konfliktům opustil univerzitu v Oxfordu a pak i Anglii, žil v Itálii, zahynul na moři ve 30 letech.

Odpoutaný Prométheus - čít 2 str 8 – lyricko-dramatická a mytologicko-filozofická báseň; v původní antické báji Prométheus svým činem (dal lidem oheň) podnítil touhu po poznání, zárodky věd a umění. Za to Diem potrestán (přikován ke skále…v 1 verzi zachráněn Heraklem, v jiné svržen do Tartaru), vzdoruje, ale nezvítězí nad Diem. V Shelleyho básni Prométheus vítězí (proto Odpoutaný P.), vzdoruje a trpí tak dlouho, až je tyran svržen z trůnu. Básník tak vyslovuje svou představu o konečném vítězství dobra nad zlem. Prométheus a Jupiter (= Zeus) jsou zosobněním toho nejlepšího (Prométheus) a nejhoršího (Jupiter) v soudobém lidstvu, Jupiter je tyran, který musí být zlomen pevným a trpělivým odporem, Prométheus = mravní a duchovní dokonalost, čistota.