Romantismus ve světové a české literatuře

Dílo:

Červený a černý - čít 2 str 12 – obsah: psychologický román líčí osudy Juliána Sorela, jenž se pokouší po Napoleonově vzoru (svůj obdiv k němu ale zapírá) o společenský vzestup. Moc dobře ví, že již nelze vyniknout vojenským hrdinstvím, a tak se pokrytecky dává na kněžskou dráhu. Přijímá místo soukromého učitele u venkovského starosty pana de Renal, současně se ale stává milencem jeho ženy. Poté se Julián pokouší o církevní kariéru prostřednictvím kněžského semináře, stává se tajemníkem francouzského markýze, jehož dceru Matyldu svede. Ta však otěhotní a markýz pod tlakem situace svoluje ke společensky nerovnému sňatku. Vše ale překazí udavačský dopis paní de Renal. Julián svou první milenku postřelí a při následném soudním procesu vmetá soudcům (podplaceným přitom v jeho prospěch) do tváře pohrdání jejich společností. Odmítá milost a umírá jako vzbouřenec. Sorel vnitřnímu sváru mezi pokrytectvím a touhou po plném vášnivém životě podléhá a svým vystoupením před soudem v podstatě páchá promyšlenou sebevraždu.

Interpretace: červená barva - revoluce, vzruch, boj; černá - tmářství, despotismus; nebo červená - vojenský kabátec, černá - kněžské roucho; J. Sorel – člověk, který měl ideály, obdivoval Napoleona, Rousseaua; toužil po plném vášnivém životě, po společenském vzestupu (asi i proto, že ve společnosti se kariéra, bohatství a moc uznávají) i po opravdové lásce. Svých cílů se však snaží dosáhnout i za pomoci přetvářky, úskoků, podle potřeby vzhledem ke svým zájmům předstírá nebo utajuje city a názory, přizpůsobuje se, křiví se. Avšak je otázka, zda uvnitř mohl zůstat čistý (promyšlené milostné vztahy bez lásky, kněžský seminář bez přesvědčení), zda jeho pokrytectví je jen jako, nebo doopravdy. Ať tak či onak, nakonec u soudu pozná, že stejně neměl šanci, není kde a proč vyniknout, že měšťácká společnost by ho stejně nepřijala, trestají ho už za to, že se chtěl dostat mezi ně. Tento obraz společnosti je už kritickorealistický.

Forma: styl úsporný, věcný, užívá hodně vnitřních monologů, tím ukazuje psychiku postav.

Kartouza parmská – (kartouza = věznice) psychologický dvoudílný román, nese také autobiografické rysy, mnoho společných rysů jako Červený a černý, nedokončen.

Alfred de MUSSET [myset]

- nejsubjektivnější francouzský romantik

- v jeho dílech častým tématem láska a to v různých podobách (nešťastná, nespokojená…)

Dílo: Zpověď dítěte svého věku – intimní autobiografický román, autor zde vyznává své city a myšlenky, označuje se „mladý stařec“ – nebouří se proti své době, protože to nemá smysl, jeho pesimismus nevidí východisko.

Německo

Novalis

- básník a prozaik, představitel raného romantismu; celá jeho tvorba poznamenána smrtí třináctileté snoubenky Sophie a mladšího bratra