Romantismus ve světové a české literatuře

Hymny noci – čít 2 s.5 - sbírka básní, motivy blížící se smrti

Heinrich von Ofterdingen – nedokončený výchovný román; středověký potulný básník vidí smysl života v hledáni „modrého květu“ (modrý květ ⇒ symbol romantické poezie); romantický protipól Goethova V. Meistera.

Ernst Theodor Amadeus HOFFMANN

- prozaik (povídky, novely, román), hudebník, malíř, karikaturista

- bezprostřední vypravěč s velkou obrazotvorností, jeho romantické pohádky, strašidelné novely a groteskní povídky kolísají mezi realismem a fantaskním démonickým životem → Hoffmann považován za tvůrce próz takového druhu a měl vliv na vývoj světové literatury (Poe, Wilde…)

Dílo: Životní názory kocoura Moura – román, Rytíř Glück – novela

Bratři Grimmové - Jakob a Wilhelm

- svým dílem podnítili celoevropský sběr a zápis lidových pohádek na odborné úrovni

- snažili se zachovat prostý a živý tón lidového vypravěče, aby tak nenarušovali původní kouzlo pohádky – pohádky byly zapsány pokud možno přesně, respektováno nářečí

- Wilhelm tíhl spíše k estetické rovině textu, tendence text více upravovat (podobně Němcová), Jakob kladl důraz na zachování co největší věrnosti (podobně Erben)

- lidovou slovesnost chápali jako odraz národní povahy, v tom patrný vliv Herdera

- měli vliv na Erbena

Dílo: Pohádky pro děti a celou rodinu – sbírka 200 pohádek, tematicky i výrazově pestré, převažují fantastické, ale hodně i zvířecí, např.: Vlk a sedm kůzlátek (O neposlušných kůzlátkách), Jeník a Mařenka (O perníkové chaloupce), Bílý had (Zlatovláska), Červená Karkulka, Král Drozdivous (Pyšná princezna), Sněhurka aj.o

Rusko

Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837)

Snad nejznámější ruský básník, prozaik, dramatik, ale i kritik, publicista. Již za života známý po Evropě; jeho zásluhou se ruská literatura zařadila do evropské, „dohnala“ ji. Položil základy moderní ruské literatury a moderní spisovné ruštiny.

Typickými rysy ruské literatury (právě od Puškina počínaje) se stávají: myšlenková hloubka, vnitřní psychologická složitost a propracovanost postav, silný vztah k zemi, k vlasti (ne ke společnosti), líčení krás ruské přírody, zobrazení všech stránek a podob společnosti – obraz společnosti je barvitý, plastický. U Puškina dále: myšlenkový kvas doby, zoufalost a bída lidu, salonní nuda šlechty, tragické konflikty apod.

Život: Pocházel ze starobylé velmi vzdělané šlechtické rodiny, temperamentní bouřlivák; stal se odpůrcem nevolnictví, členem pokrokových literárních spolků a stoupencem národně osvobozeneckých hnutí v Evropě. Často pronásledován a ve vyhnanství (1820-1827, za satirické verše na cara Alexandra I.), nový car Mikuláš I. mu povolil návrat do Petrohradu, ale cenzuroval mu všechny jeho spisy i dopisy. Dvorské intriky způsobily jeho předčasnou smrt v souboji (vyprovokován tím, že jeden z jeho nepřátel u dvora naoko sváděl jeho krásnou, u dvora i carem oblíbenou manželku, bylo mu 38 let).