Romantismus ve světové a české literatuře

Před vlastní skladbu Mácha zařadil:

- autorský výklad – hlavním účelem básně je oslavit krásu májové přírody (neříká nepravdu, ale zdůrazňuje to, co nejdůležitější nebylo, chce odvést pozornost od hlavních myšlenek díla); napsáno účelově, aby získal souhlas cenzora k vydání

- vlastenecká apostrofa českého národa – rozšafné patetické verše odpovídající tehdejším představám; jde o ironii, výsměch, parodii jedné básně od Čelakovského, kterou již dříve parodoval i Havlíček (šprým možná vyšel lépe než zamýšleno – báseň okamžitě zhudebněna)

- dedikace – věnování; výsměch planému zápecnickému vlastenectví

Kompozice: 4 zpěvy + 2 intermezza – navozuje dojem hudebního nebo dramatického díla

Děj: jednoduchý, prostý, dozvídáme se ho jen z náznaků, je jen východiskem k úvahám

Hlavní téma: konfrontace přírody a člověka - prostupuje celým dílem (při podmanivém líčení přírody a vedle toho věcí lidských), má různé podoby, vyznívá ve prospěch přírody, je v ní harmonie, v lidském světě ne.

Hlavní obsah, myšlenková náplň: vylíčení duševních stavů mladého člověka, který vraždil a čeká na popravu; úvahy plné nejistoty, otázek, hledání a nenacházení jednoznačných odpovědí, obav i nepatrných náznaků naděje a z toho všeho rozpolcenost a rozervanost; zaměřuje se na minulost (vzpomínky), přítomnost a v závěru i budoucnost

1. zpěv – V úvodu zobrazení přírodní erotiky, i tajemné a mystické motivy. Také motivy blízkosti, přibližování, dotýkání, splývání apod., dokonce se mluví i o jiných sluncích, jiných světech planoucích láskou. Láska v přírodě, vesmíru je vášnivá, harmonická, vroucí, planoucí, zářivá. Oproti tomu láska lidská je plná neštěstí, rozčarování, bledá, uvadlá, chybí ji harmonie (zpěv končí utonutím Jarmily).

2. zpěv – V úvodu motiv kleslé hvězdy vypuzené ze svého místa ve vesmíru, z harmonie, odsouzené k věčnému padání bez cíle. Z následujících vězňových (Vilémových) úvah pak pochopíme souvislost. I Vilém kdysi v dětství patřil do takové harmonie, ale pak přišlo jeho vyhnání, vyhoštění z harmonie, je to totéž jako pád hvězdy v úvodu. Z náznaků v jeho úvahách a vzpomínkách se dovídáme, co se vlastně v minulosti stalo, události, které způsobily současnou situaci – vyhnán otcem, stal se loupežníkem, vražda svůdce jeho milé, pak zjištění, že to byl jeho otec. Dvojí bylo otcovo provinění (vyhnal, svedl) a dvojí pak byla i (otcem zapříčiněná) Vilémova vina (stal se loupežníkem a vrahem) ⇒ každému Vilémovu provinění předcházela otcova vina. Rozvíjejí se i úvahy o vině, trestu – svět (společnost) je k osudu člověka lhostejný, člověk je trestán, ač jen trestal viny jiného, tj. právo je uplatňováno mechanicky, neberou se v potaz okolnosti, předcházející události.