Romantismus ve světové a české literatuře

obměny rýmových schémat (většinou sdružený aabb, někdy rým jen 2.a4.verš, i složitější schémata), rytmu veršů (trochej, místy daktyl), stavby slok (na určitých místech složitější a delší verše i sloky); stopy lidové slovesnosti – opakování (anafora, epizeuxis), refrén

Kompozice Kytice – rozmyšlené rozvržení básní, protilehlé básně mají podobné atributy.

Erbenova poezie (Kytice) je složitou a mistrovskou syntézou romantismu a klasicismu: Klasicistní rysy (bychom mohli shledat, za klas. rysy bychom mohli považovat) – v myšlenkové rovině – uznávání řádu, odmítání vzpoury jedince vůči němu, tj. i vůči společnosti, jejím normám; dále částečně ve formě - neobjevují se typické romantické kontrasty, spíš řád, normy klasicistní estetiky

Romantické rysy – v tematice – inspirace v dávných mýtech, romantické prostředí - hřbitovy, lesy, jezera, existence nadpřirozených bytostí; popisy přírody však jen zkratkovitě; hrdinové typicky romantičtí nejsou - nejsou rozpolcení, nebouří se proti společnosti; jejich provinění není spojováno s vinami ostatních, s obžalobou celé společnosti, isvěta (jako u Máchy), hrdinové se proti trestu nebouří, přijímají jej, neboť uznávají řád, nevzdorují mu (opět oproti Máchovi).

Srovnání Erbena a Máchy + jejich hrdinů Záhoře (balada Záhořovo lože) a Viléma: oba jsou jako zločinci odsouzeni; Záhoř se dá na pokání (když se od poutníka doví, jaká hrozná muka na ohnivém loži ho v pekle čekají), dospívá od vzpoury k respektování řádu, přijímá svou vinu i trest, pokáním a pokorou dosáhne odpuštění, vykoupení. Na rozdíl od Máchova Viléma, ten stále vzdoruje, odpuštění se nedočká. Mají podobný problém, ale řeší jej úplně jinak. To, čemu Vilém vzdoruje, čemu se nechce podřídit (řád světa, společnosti), to Záhoř uznal, přijal, podřídil se. (Nelze říci, co je lepší či správnější, obojí (vzdor i uznání řádu) je na místě, má svůj smysl, lze chápat.) Dokumentuje to rozdílnost povah a životních postojů (filozofií) obou slavných básníků. Kladou si podobné otázky, ale nacházejí rozdílné odpovědi.

Balady: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, (Lilie), Dceřina kletba, Věštkyně

Poklad – vina: touha po bohatství a porušení mateřské péče (matka kvůli mamonu zapomene dítě uvnitř kouzelné skály); trest: dočasný, upřímným pokáním dosaženo vykoupení (opět se s dítětem za rok shledá)

Svatební košile – vina: rouhání (dívka prosí Pannu Marii, aby jí buď vrátila milého, nebo vzala život); trest: dočasný, milý se jí zjeví jako démonická bytost, unáší ji ke hřbitovu, usiluje o její život (pohanská představa o návratu mrtvého), vyprosila si odpuštění (vyslyšená modlitba a pokání je křesťanský prvek); možná se v námětu projevuje i odvěký strach ženy ze zlého muže, z nového prostředí manželova domu, či že se vdá špatně.