Romantismus ve světové a české literatuře

Holoubek – měl být středem sbírky; mladá žena zabila jedem svého manžela a za tři dny se znova vdala, mrtvý se vrací v podobě holoubka, který nad hrobem žalostně zpívá o její vině; výčitky svědomí ženu dovedou k sebevraždě, utopí se.

Do druhého vydání Kytice byla přiřazena ještě balada Lilie (mezi Dceřinu kletbu a Vrbu) – syn proklíná matku, že zničila květinu, která se každou noc měnila v jeho milou.

Kytice uznávána hned v době vzniku. Inspirovala další autory balad (Neruda, Wolker), výtvarné umělce a ilustrátory, hudebníky (Dvořák, Novák, Fibich), v 70. letech divadlo Semafor (Jiří Suchý vytvořil parodickou, ale důstojnou a umělecky přesvědčivou, vtipnou a hravou zpívanou podobu 5 balad, přebásnil je a „přeložil“, převedl do slovníku 70. let 20. stol., v představení účinkují - Suchý, Dvořák, Molavcová aj.), film Kytice (8 balad - F. A. Brabec). Kytice inspiruje umělce dodnes.

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)

Největší význam má jeho práce pro české divadlo – herec a režisér v mnoha souborech, ředitel ochotnického Kajetánského divadla, dramaturg Stavovského divadla, ředitel kočovného divadla. Přispěl k tomu, aby divadlo mělo své důstojné místo ve společnosti. Sám také dramatik a prozaik – autor her a próz, kterými chtěl hlavně vychovávat k vlastenectví. Byl představitelem sentimentálně romantického pojetí literatury a nejvíce spjat s NO, nepřekročil jeho hranice (avšak česká literatura a divadlo potřebovaly takového umělce přinejmenším již o jedno desetiletí dříve) Z hlediska uměleckého nebyl vynikající talent, ale ve vývoji divadla má nezastupitelný význam.

Novinářská činnost: velmi aktivní novinář, sám psal, řídil, vydával, např. založil časopis Květy (české), redigoval lidovýchovný časopis Pražský posel

Z

Próza: povídky historické, z divadelního a hudebního světa, ze současnosti

Dekret kutnohorský

Rozervanec – snažil se o polemiku s Máchou (s typem máchovského hrdiny)

Poslední Čech – sentimentální vlastenecká novela, předmětem ostré kritiky K. Havlíčka Borovského

Divadelní hry:

- dramatické báchorky (dramatická báchorka = žánr zejména 1. poloviny 19. století, hra s romantickými, realistickými a pohádkovými rysy; v pohádkovém rouše se střetávají dobré a zlé síly, je pro ni příznačné, že ačkoliv zde vystupují nadpřirozené bytosti, těžištěm tématu bývá zpravidla obraz z lidového, většinou venkovského života (⇒ spojení romantického pojetí lásky s realistickými záběry skutečnosti), lidová morálka vítězí nad zlými silami

Strakonický dudák aneb Hody divých žen – čít 2 str35 - dramatická báchorka, hra o českém charakteru, v níž se řeší konflikt lásky a peněz, domova a ciziny, zdůrazňuje dobré stránky obyčejných českých lidí. Muzikant Švanda, syn víly Rosavy, odejde do světa vydělat si očarovanými dudami peníze, aby se mohl oženit s Dorotkou. Ve světě podlehne vlivu dobrodruha (světošlápka) Vocilky, zaslepí ho sláva a peníze. Dorotka a houslista Kalafuna se vydají Švandu hledat, aby se vrátil domů. Dorotka ho svou láskou zachrání před nebezpečím ciziny a tajemných sil.