Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Romantismus ve světové a české literatuře

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (67,06 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

3 3 8. Romantismus ve světové a české literatuře (konec 18. stol.-1. třetina 19. stol.) vzniká v Anglii a odtud se šíří do celé Evropy. Umělecký směr i životní postoj a pocit člověka. Základní životní pocit romantiků jerozpor mezi snem (touhou, ideálem) askutečností (realitou). Z tohoto silně prožívaného rozporu většinou prameníkonflikt mezi jedincem(nositel těch snů)a společností (ztělesnění té dobové reality). Osobní zájmy mají přednost před zájmy společenskými. Po zkušenostech z doby osvícenství, francouzské revoluce a napoleonských válek lidé dospěli k závěru (poučili se), že přemíra chladného rozumu, tedy racionalismu, škodí a nevede k vytváření rozumně uspořádané ideální společnosti. Romantikům totiž stejně jako osvícencům jde hlavně o svobodu, o ideální společnost, v níž by ta svoboda byla. Liší se však v chápání svobody a také cestu k ní volili jinou. (Srov. – podobně již u preromantismu, romantismus na něj navazuje) Pro romantikysvoboda znamená přirozený citový život člověka jako jednotlivce, ale i svobodu národa, či tvůrčí svobodu umělce. Romantikové při hledání jiných cest, jiných jistot a vzorů pro život dospěli opět kezdůrazňování citu. Místo pokusu měnit společnost pomocí rozumu řídili se (nechali se vést) při snaze přetvářet společnost svými city. Způsoby řešení rozporu mezi snem a realitou či východiska z něj: A) různé podobyúniku (pasivnější) – autoři hledali nějakou vyšší hodnotu, k ní se utíkali, přimkli, nebo unikali do jiného světa: přimknutí k přírodě, únik do minulosti (idealizované), útěk do fantazie (vysněného světa), do dalekých, exotických zemí, přimknutí k národu, k lidové kultuře, mytologii, legendám, mystice, únik do svého nitra, hledání naplnění v lásce B) různé podoby vzdoru (aktivnější, někdy se užívá pojem revoluční romantismus - Mácha, Byron, Lermontov, Shelley)– individuální vzpoura proti společnosti; gesto, revoluční čin. Pokusy o řešení rozporu zpravidla marné, z toho pramení pocity skepse, zklamání, životní únavy. Celkově se měníestetický ideál – jedná se o přirozenou reakci na převažující studenou racionalitu a přísná pravidla klasicismu. Romantická estetika posunula do popředí nespoutaný a vášnivý cit a tvůrčí svobodu, místo střízlivosti obraznost a fantazii, místo řádu, ukázněnosti, symetrie tvarovou bohatost, uvolněnost, nespoutanost a bizarnost (bizarní = velmi neobvyklý, zvláštní), kontrasty – např. v postavách (ušlechtilá duše x ošklivý zevnějšek), vždy všechno v krajních polohách (není nic mezi). Inspiračním zdrojem gotika. Svou tajuplnosti poskytovala mnoho námětů. Romantický hrdina: Často splývá s autorem (dílo má autobiografické rysy). Autor i hrdina bývajívýjimeční,vyhranění individualisté, rozpolcení, neschopní zapojit se do společnosti, přizpůsobit se jí, cítí se osamělí, často lidé na okraji společnosti (vyděděnci, psanci, tuláci, poutníci, loupežníci, vězni); jejich život či původ obestřen nějakou záhadou, tajemností, většinou končí jejich život tragicky, touží po lásce, láska zpravidla nešťastná, snivá, vášnivá, nespoutaná, melancholická, bouřlivá, neleká se ani smrti. Romantické prostředí: výjimečné, tajemné až hrůzné: samoty, gotické hrady, hřbitovy, katedrály, tajuplná jezera, temné lesy Žánry: míšení lyrika+epika, epika+drama, lyricko dramatická díla, próza+poezie; Dominuje próza a poezie, drama méně. Typická jebyronská povídka – básnická, lyricko-epická, veršovaná skladba, někdy též název poema Umění romantismu: malířství – náměty ze středověkých dějin čí soudobých dramatických událostí, Eugéne Delacroix, Theodore Géricault, částečně Francisco Goya; Antonín Mánes hudba – Franz Schubert, Fryderyk Chopin, Robert Schumann tzv. anglické parky = příroda roste volně, musí být divoká, svobodná, bizarní, tajemná zákoutí Anglie George Gordon Byron (1788-1824) - básník, představitel aktivního revolučního romantismu, proslavil se žánrem lyrickoepické básnické povídky, po něm označována byronská, v ní vytvořil typ hrdiny, který se stejně jako on osamoceně a marně bouří a bojuje proti pokrytectví a tyranii ve společnosti (byronismus); - pocházel ze šlechtické rodiny, po smrti otce krušné dětství, ale v 10 letech zdědil po příbuzném značný majetek i titul lord, studoval v Cambridgi, citlivý člověk a velký bouřlivák – ve Sněmovně lordů hájil dělníky, ve 27 letech znechucen opustil šlechtické prostředí i Anglii, cestoval po Evropě a pomáhal všem, kteří usilovali o svobodu svého národa, cestou na pomoc Řekům proti Turkům podlehl morové epidemii, bylo mu 36 let. Childe Haroldova pouť - čít 2 str 7 - autobiografická byronská povídka, mladý angl. šlechtic a básník opouští domov, neboť je znechucen pohodlným a prázdným životem. Schází mu upřímné lidské vztahy, a tak se vydá na pouť Evropou, všude nachází stopy slavné minulosti i krásnou přírodu, ale v kontrastu s tím také tyranii a nesvobodu. Protestuje proti tomu, touží po svobodě, překonává svůj spleen (světobol). Percy Bysshe Shelley (1792-1822) - básník, přítel Byrona, kvůli konfliktům opustil univerzitu v Oxfordu a pak i Anglii, žil v Itálii, zahynul na moři ve 30 letech. Odpoutaný Prométheus - čít 2 str 8 – lyricko-dramatická a mytologicko-filozofická báseň; v původní antické báji Prométheus svým činem (dal lidem oheň) podnítil touhu po poznání, zárodky věd a umění. Za to Diem potrestán (přikován ke skále…v 1 verzi zachráněn Heraklem, v jiné svržen do Tartaru), vzdoruje, ale nezvítězí nad Diem. V Shelleyho básni Prométheus vítězí (proto Odpoutaný P.), vzdoruje a trpí tak dlouho, až je tyran svržen z trůnu. Básník tak vyslovuje svou představu o konečném vítězství dobra nad zlem. Prométheus a Jupiter (= Zeus) jsou zosobněním toho nejlepšího (Prométheus) a nejhoršího (Jupiter) v soudobém lidstvu, Jupiter je tyran, který musí být zlomen pevným a trpělivým odporem, Prométheus = mravní a duchovní dokonalost, čistota. Rozlišujeme literární pojmy: titanismus - titánská vzpoura, vzdor, odpor - vystihuje velikost = nadlidská, obrovská vzpoura velkého osamoceného ducha, podle Shelleyho Odpoutaného Prom

Témata, do kterých materiál patří