rur

• Alquist vidí Prima a Helenu, prosí je o vodu a o úklid pitevny. Jemu strašně. Robotka Helena mu přináší vodu, aby se omyl. Alquist se ptá, jak se robotka jmenuje. Když mu řekne, že Helena, diví se.

• Alquist ještě chvílí přemýšlí, lituje všeho, co se za poslední dobu stalo a nakonec vyčerpaný usíná.

• Do místnosti vchází robotka Helena, přivolá k sobě Primuse a obdivuje, kolik má Alquist zkumavek, mikroskopů apod. Helena

si všimne jakýchsi vzorečků. Jde k oknu a slyší zpívat ptáky – říká Primusovi, že by chtěla být jedním z těch ptáků. Je jí divně, jakoby jí bolelo srdce a ztratila hlavu. Primus se přiznává, že se mu zdál sen o Heleně. Helena se mu zas svěřuje s tím, že našla jedno místo, kde bydleli lidé. Jsou tam dva psi a vždy jí lížou ruce, když za nimi přijde. Primus jí říká, že je krásná.

• Probouzí se Alquist, jde k robotům Heleně a Primusovi. Myslí si, že jsou to lidé. Vidí, že se Helena stydí a že ji Primus chrání, Alquist nechápe, vždyť roboti nemají city, říká si. Oznámí Primovi, že odvede Helenu do pitevny a bude ji pitvat, Primus však popadá paličku a brání Helenu. Padne na kolena a prosí Alquista, aby si vzal jeho a ne Helenu.

• Přichází znovu Helena. Alquist si ji prohlíží, hladí ji ve vlasech, ona se bojí a couvá. Oznámí Heleně, že bude pitvat Prima, ta nevěří svým očím. Primus pláče, protože ho to trápí. Primus a Helena se dohadují, kdo půjde do pitevny, Helena chce zachránit Prima

a obráceně. Primus křičí na Alquista, že Helena a Primus patří k sobě a prosí ho, aby je nezabíjel.

• Alquist je šokován. Řekne jim „Jděte, jděte, kam chcete. Heleno, veď ho. Jdi, Adame. Jdi, Evo, budeš mu ženou. Buď jí mužem, Prime.“.

Alquist nevěří svým očím. Vylévá zkumavky na zem, je šťastný. Otevře Bibli a čte „A stvořil Bůh člověka k obrazu Božímu…“.

Je nevýslovně nadšený, za to, co se stalo. Za to, že objevil nové zakladatele života. Je šťastný, že se objevila opět láska, bolest, zklamání