Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




William Styron Sophiina volba

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (70 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

ého románu se zde prolínají a střídají různé jazyky (většinou vložené krátké věty ve francouzském, polském nebo německém jazyce), styly a roviny vyprávění. Výjimečností této knihy je autorův osobitý styl, a to bohatě členěná věta (podle vzoru W. Faulknera). Dále se zde vyskytuje hojně přímá řeč a symbolika (většina věcí je jen lehce naznačena a člověk si je musí sám domyslet). Pro jazykový projev Sophie jsou charakteristické chyby (v překladu do češtiny především časování a vid sloves), které ilustrují její cizí původ. Autorův záměr: Sophiina volba vznikla v roce 1979, po Styronově návštěvě Československa a polské Osvětimi v roce 1974, kdy byl šokován tím, co nacisti ve světě napáchali. Styron chtěl o činech nacistů informovat veřejnost přístupnou formou, protože se bál, že by se něco takového mohlo někdy v budoucnosti opakovat. Napsal proto co nejpoutavější a nejzajímavější příběh, aby oslovil co nejširší publikum, který měl být varováním pro budoucí generace. Jelikož sám moc dobře věděl, co to rasismus a diskriminace vůbec znamená, věřil, že svět může být lepším místem pro všechny. A to i přes to, že i v jeho době světem otřásal rasismus (především mezi amerických Severem a Jihem – známé jako Válka Severu proti Jihu). Částečně je to i dílo autobiografické, protože Styron podobně jako Stingo vyrůstal v jižanské Virginii a neúspěšně pracoval v jednom nakladatelství. Komentovaný úryvek: Následující ukázka pochází z druhé třetiny knihy ze situace, kdy Sophie vzpomíná na to, jak po několikahodinové cestě v deportačním vlaku vystoupila spolu se svými dětmi na ranvej, kde vojáci rozdělovali lidi podle schopnosti na ty, kteří jim budou užiteční jako pracovní síla a na ty, které zavraždí v plynových komorách. Pro Sophii tato situace nebyla lehká, protože nešlo jen o její život, ale i o životy jejích dětí. Musela rozhodnout, které dítě nechá žít a které nechá zabít – což je podle mě ta nejkrutější věc, kterou někdo může matce dětí udělat. Měla obě stejně ráda a nehodlala mezi nimi dělat rozdíly, nemohla jedno z nich jen tak mávnutím proutku odsoudit k smrti. Ale musela si vybrat, jinak by nacisté zabily děti obě. Nakonec si vybrala Evu… … Sophie, zajíkající se hrůzou, užuž měla na jazyku nějakou tupou odpověď, když jí doktor řekl: „Smíš si nechat jedno děcko.“ „Bitte?“ vyjekla Sophie. „Smíš si nechat jedno děcko,“ opakoval, „druhé půjde pryč. Které si chceš nechat?“ „Chcete říct, že si musím sama zvolit?“ „Seš Polka, nejsi židovka. Máš výsadu, máš volbu.“ Jakékoli uvažování jako by v ní ustrnulo, přestalo. Pak cítila, jak se pod ní podlomila kolena. „Já nemůžu volit! Já přece nemůžu volit!“ začala křičet. Dobře se pamatovala, jak se tehdy rozkřičela! Ani mučení andělé nekřičeli tak hlasitě do lomozu pekelných muk. „Ich kann nicht wählen!“ vykřikla. Doktor si uvědomil, že výstup vzbuzuje nežádoucí pozornost. Vůbec tomu všemu nemohla věřit. Vůbec nevěřila, že tu najednou klečí na tom drsném cementu, tiskne k sobě obě děti tak zoufale, že má pocit, jako by jejich kůže měla i přes vrstvy šatů rázem srůst s její. Nemohla tomu věřit, totálně až k hranici pomatení mysli. A její neschopnost uvěřit se zračila i v očích hubeného pomocníka, ke kterému náhle z nevysvětlitelných důvodů upírala prosební zrak. I on byl zřejmě ohromen a opětoval její údiv pohledem široce otevřených očí s překvapeným výrazem, jako by chtěl říct: Já tomu taky nerozumím. „Nenuťte mě volit,“ šeptala v úpěnlivé prosbě. „To přece nemůžu.“ „Tak je tam pošlete obě,“ řekl doktor pomocníkovi, „nach links.“ „Mami!“ a už slyšela Evin tichý, ale sílící pláč, protože právě v tom okamžiku dítě od sebe odstrčila a s podivně neohrabaným pohybem se na vycementované rampě zvedla. „Vezměte si tu menší!“ vykřikla. „Vezměte si mou malou!“ A v té chvíli vzal doktorův pomocník Evu šetrně za ručičku, na jeho ohleduplnost se Sophie marně snažila zapomenout, a odváděl jí do čekající legie zatracených… V této ukázce je velmi dobře vidět Styronův osobitý styl psaní, ve kterém jsou hojně použity dialogy (s tím souvisí i časté použití přímé řeči) a také cit pro lidskou mluvu – autor dokáže velmi dobře vycítit, kdy má použít cizí slovíčko nebo klidně celou větu, aby udělal na čtenáře co největší dojem. Vliv díla: Kniha má obrovský vliv, protože Styron byl první, kdo dokázal vylíčit atmosféru v Osvětimi. Dokázal šokovat celý svět a ukázat zrůdnost fašismu. Dále podat pravdivé svědectví o psychice lidí, kteří byli součásti ohavného plánu „Likvidace Židů a slovanských národností“. V knize se objevují nejen otázky nacismu, ale i rasismu, které na některých částech světa přetrvávají do dneška, takže je stále aktuální. Podle knihy byl natočen i stejnojmenný celovečerní film, který zajistil představitelce Sophie - herečce Meryl Streep Oscara. Sophiina volba se dočkala i operní podoby, a to když ji v roce 2002 na vlastní liberto zkomponoval ve Spojených státech britský skladatel Nicholas Max. Zajímavostí je, že sám Styron po dopsání této knihy začal trpět vážnými depresemi a musel se z nich začít léčit, což jen dokazuje, jak silný byl jeho zážitek z návštěvy koncentračních táborů a jaký neuvěřitelný cit vložil do tohoto díla.

Témata, do kterých materiál patří