William Styron Sophiina volba

„Nenuťte mě volit,“ šeptala v úpěnlivé prosbě. „To přece nemůžu.“

„Tak je tam pošlete obě,“ řekl doktor pomocníkovi, „nach links.“

„Mami!“ a už slyšela Evin tichý, ale sílící pláč, protože právě v tom okamžiku dítě od sebe odstrčila a s podivně neohrabaným pohybem se na vycementované rampě zvedla. „Vezměte si tu menší!“ vykřikla. „Vezměte si mou malou!“

A v té chvíli vzal doktorův pomocník Evu šetrně za ručičku, na jeho ohleduplnost se Sophie marně snažila zapomenout, a odváděl jí do čekající legie zatracených…

V této ukázce je velmi dobře vidět Styronův osobitý styl psaní, ve kterém jsou hojně použity dialogy (s tím souvisí i časté použití přímé řeči) a také cit pro lidskou mluvu – autor dokáže velmi dobře vycítit, kdy má použít cizí slovíčko nebo klidně celou větu, aby udělal na čtenáře co největší dojem.

Vliv díla: Kniha má obrovský vliv, protože Styron byl první, kdo dokázal vylíčit atmosféru v Osvětimi. Dokázal šokovat celý svět a ukázat zrůdnost fašismu. Dále podat pravdivé svědectví o psychice lidí, kteří byli součásti ohavného plánu „Likvidace Židů a slovanských národností“.

V knize se objevují nejen otázky nacismu, ale i rasismu, které na některých částech světa přetrvávají do dneška, takže je stále aktuální.

Podle knihy byl natočen i stejnojmenný celovečerní film, který zajistil představitelce Sophie - herečce Meryl Streep Oscara. Sophiina volba se dočkala i operní podoby, a to když ji v roce 2002 na vlastní liberto zkomponoval ve Spojených státech britský skladatel Nicholas Max.

Zajímavostí je, že sám Styron po dopsání této knihy začal trpět vážnými depresemi a musel se z nich začít léčit, což jen dokazuje, jak silný byl jeho zážitek z návštěvy koncentračních táborů a jaký neuvěřitelný cit vložil do tohoto díla.