Zločin a trest

Postavy:

Dmitrij Prokofjič Razumichin – Dmitrij je dobrý přítel Rodiona, se kterým studoval práva. Je vzdělaný, pracovitý, pořád něco podniká a pracuje. Občas je prchlivý, je vtipný, obětavý, ale není příliš sebevědomý.

Avdoťja Romanovna Raskolnikovová – Avdoťja je Rodionova sestra. Je velice krásná, hnědovlasá a bledá v obličeji. Je obětavá, laskavá, ale nenechá si nic líbit. Vždy je ochotná pomoci.

Sojfa Semjonovna Marmeladovová – Sofja, nebo Soňa, je nejstarší dcera Semyona Marmeladova, Rodionova známého. Je tichá, plachá, nesvá a laskavá, schopná doslova všeho, aby pomohla.

Petr Petrovič Lužin – Lužin je nadcházející manžel Avdoťji, právník angažující se v politice a známý Marfy Petrovny. Je bohatý, ale úplně bez charakteru. Je namyšlený, povýšený a pomstychtivý a dalo by se říci „vyčůraný“.

Arkadij Ivanovič Svidrigajlov – Arkadiji je zámožný statkář, u kterého Avdoťja pracovala jako vychovatelka. Oženil se s Marfou Petrovnou, ale jen proto, že mu pomohla z dluhů. Dvořil se Avdoťje a nejspíše zabil Marfu. Má nejasné a nečisté úmysly.

Zosimov – Zosimov je lékař pracující u policie. Je to obětavý lékař, asi 27letý, vysoká otylý. Je to Dmitrijův přítel a staral se o Raskolnikova. Zajímá se o psychologii člověka.

Další postavy:
Semyon Zacharovič Marmeladov – otec 4 dětí, alkoholik, úředník
Alena Ivanovna – starší dáma, pracuje jako lichvářka
Lizaveta Ivanovna – nevlastní sestra Aleny, vysoká, 35 let, laskavá a vlídná, „stará panna“
Nastasja Petrovna – pokojská v Raskolnikově domě, pochází z vesníce, milá a povídavá
Praskovja Pavlovna Zarnicynová – přezdívaná Pašenka, Raskolnikova bytná, tichá a otylá
Pulcherija Alexandrovna – matka Rodiona a Avdoťji, starostlivá, z vesnice
Porfirij Petrovič – policejní inspektor, vyšetřuje vraždu Aleny a Lizavety

Autor knihy:
Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil 30. října 1821 jako druhé z osmi dětí do zchudlého šlechtického rodu původem z Litvy. Jeho otec byl vojenský lékař, byl chmurný a krutý, což se na Fjodorovi podepsalo. Většinu dětství prožil v moskevské chudinské nemocnici. Po smrti jeho otce, kterého ubili jeho vlastní nevolníci, žil v moskevském penzionu, ze kterého se přestěhoval do Petrohradu, kam odjel za studiem. V roce 1843 vystudoval technické studium, ale poté přešel k literatuře. Jeho díla ovlivnil jako romantismus, ve kterém vyrůstal, tak i nově přicházející realismus. V roce 1846 napsal svou veřejností přijatou prvotinu Chudí lidé. Velký úspěch slavila především mezi autory tzv. naturální školy, ke které i on sám později přilnul. Téhož roku vydal i své druhé dílo, povídku Dvojník. Již v ní byl jasný autorův budoucí posun k psychologickému realismu. Ten popisuje život mentálně narušených lidí a zabývá se společností, ve které tito lidé žijí. V Dostojevského dílech bývá většinou hlavní postava zasněný snílek. Během studia se přidal k tzv. Petraševcům – propagátorům utopického socialismu v Rusku, jejich program vystupoval proti carovi a nevolnictví, zakladatelem byl Michail Vasilijevič Petraševckij. V roce 1849 byl odhalen a odsouzen k trestu smrti. Tem mu však byl zmírněn, až nakonec byl odsouzen ke 4 letům nucené práce na Sibiři. Celkem strávil na Sibiři 10 let, nejdříve jako trestanec a poté jako voják. Vyhnanství na něho mělo silný dopad, především na jeho psychiku. Tyto zážitky později uplatil při psaní svých knih, především Zločinu a Trestu. Po návratu ze Sibiře se vydal na cestu do západní Evropy, kde studoval moderní evropskou civilizaci. V roce 1862 vydal Zápisky z mrtvého domu. Pracoval jako redaktor několik časopisů, novin a týdeníků, mezi nimi jsou i Občan, Epocha a Doba. Během svého nejplodnějšího období napsal hned několik románů světového významu. Patří mezi ně Zločin a Trest (1866), Idiot (1869), Bratři Karamazozovi (1879–1880)
a Výrostek (1875). 28. ledna 1881 autor v Petrohradě umírá. Byl to významný ruský spisovatel, filozof a zakladatel psychologické prózy, jehož knihy ovlivnili nejen vývoj literatury. Trpěl epilepsií (které i podlehl) a měl problémy s hazardem.