LITERATURA PRO 3. ROČNÍK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
L i t e r a t u r a 3 | 37
/3.3/ ČESKÉ DRAMA A DIVADLO 1. POLOVINY 20. STOLETÍ
Divadlo zaujímalo v duchovním životě národní společnosti i v rámci národní literatury
významné postavení již v 19. století. V 1. polovině 20. století je divadlo chápáno jako umě-
lecký celek, podstatnou roli tedy hraje nejen uvedení textu, ale i světlo, hudba, jevištní vý-
prava a talent herců. Na vývoj dramatu působil nejen tradiční realismus a naturalismus, ale
i avantgardní směry (impresionismus, symbolismus i expresionismus). Od poloviny 30. let
20. století řada divadel reagovala svým repertoárem na nebezpečí fašismu a nacismu.
TYPY DIVADEL Podle druhu divadelní formy, charakteru uměleckého ztvárnění i podle prostor, kde di-
vadlo sídlilo, můžeme vymezit tyto výrazné typy divadel:
kamenná divadla;
avantgardní divadla;
kabarety.
KAMENNÁ DIVADLA = klasická divadla se stálou budovou a profesionální scénou (tj. s uměleckým a provoz-
ním kolektivem).
Mezi významná klasická kamenná divadla patřilo Národní divadlo a od roku 1920
k němu připojené Stavovské divadlo. Přední scénou se stalo v roce 1907 otevřené Měst-
ské divadlo na Královských Vinohradech (dnes Divadlo na Vinohradech, též vinohradské
divadlo).
Jaroslav Kvapil (1868 – 1950)
Významná osobnost českého divadelního života je spjata s činohrou Národního i vino-
hradského divadla. Za první světové války připojil svůj podpis pod Manifest českých spiso-
vatelů (1917).
Napsal libreto k opeře Antonína Dvořáka Rusalka, která měla premiéru v roce 1901
v Národním divadle. Nejznámější árie35 z této opery je zpěv Rusalky k Měsíci: Měsíčku na
nebi hlubokém.
Pod vlivem symbolismu uvedl svou veršovanou dramatickou pohádku Princezna Pam-
peliška.
AVANTGARDNÍ DIVADLA Avantgardní scény čerpaly hlavně z poetismu a dadaismu. Reagovaly na impulsy osob-
ností světového divadelnictví, na oblibu cirkusů, klaunství a filmové grotesky jako vyhledá-
vaných forem městské lidové zábavy. Vnášely do hereckého projevu i scénického pojetí
nové tvůrčí postupy a kladly důraz na schopnost hercovy improvizace.