literatura starověku

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA MANAGMENTU A PRÁVA

Olšanská 55/5 Praha 3130 00, Žižkov

ODLOUČENÉ PRACOVIŠTĚ JIHLAVA

Čajkovského 25, 586 01 Jihlava

LITERATURA STAROVĚKU

ŘECKÁ A ŘÍMSKÁ LITERATURA

Vypracovala Václava Kubešová školní rok 2020/2021

OBSAH:

1. Řecká literatura 1.1. Archaické období 1.2. Attické období 1.3. Helenistické období 2. Římská literatura 2.1. Drama 2.2. Básnická tvorba 2.3. Řečnictví 2.4. Historické spisy

ÚRYVEK:

"attické období
/ nazývané podle území kolem města Athén – Attika/
V tomto období dochází k vrcholu řecké otrokářské demokracie, k rozkvětu Athén.
Drama
Rozvíjí se především divadlo – zpočátku mělo funkci náboženskou, později zábavnou. Bylo veřejnou záležitostí, proto aténský městský stát podporoval jeho rozvoj. Hrálo se v amfiteátrech, směli hrát pouze tři herci – muži, hráli i ženské role – používali masek, významnou roli hrál chór – patnácti až dvacetičlenný sbor, který zasahoval do děje, komentoval události. Rozvíjely se tragédie a komedie.
Znaky antické tragédie:
• čerpá téma z mytologie
• hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
• většinou se odehrává konflikt se silnějšími /osudem, bohy, zákonem/
• končí tragicky
• jednota času, děje a místa
• děj se nečlení na dějství
• spojení mluveného slova, zpěvu, tance
• forma: veršovaná
Řeckou tragédii proslavili tři významní dramatici:
Aischylos /525 - 456 př.n.l./
Je prvním světovým dramatikem, který ve svém díle řeší otázky mravní povahy / otázky cti .../ Čerpal za starých řeckých mýtů, podle nichž bohové předem každému člověku určují osud. Odpovědnost za činy předků přechází na další pokolení a vytváří sudbu / zvanou moira/, proti níž je člověk bezmocný. Z Aischylovy tvorby se dochovala jen některá dramata např. Spoutaný Prométheus, Peršané.
Nejznámější divadelní hrou je třídílná tragédie Oresteia, v níž Aischylos zpracoval látku z okruhu trójských pověstí.
Oresteia
Agamemnón, jeden z hrdinů trójské války, byl po svém návratu od Tróje do vlasti zavražděn nevěrnou manželkou Klytaimnéstrou a jejím milencem, který se chtěl zmocnit vlády. Agamemnónův syn Orestes pomstí po létech otcovo zavraždění a zabije matku i jejího milence. I když lid s jeho činem souhlasí, protože nenáviděl tyrana, Orestes je pronásledován výčitkami svědomí, a proto odchází do daleké Tauridy /Krym/, aby se před bohy očistil z viny. Ústřední postavou tragédie Oresteia je Klytaimnéstra – v první části hry se dopouští vraždy, ve druhé je za ni potrestána a ve třetí její stín burcuje bohyně pomsty, aby potrestaly jejího syna. V Aischylově pojetí Orestes vykonává spravedlivou pomstu.
Sofokles / asi 496–406 př.n.l./
I on volil většinu námětů z okruhu trójských bájí a z pověstí o thébském královském rodu. Známá tragédie je např. Král Oidipus.
Král Oidipus
Théby, kde až dosud šťastně vládl Oidipus, zachvátil mor. Bohové trestají město za to, že stále není pomstěna vražda krále Laia. Oidipus je nařčen věštcem z královraždy, a proto začne pátrat po pravdě. Marně ho varuje jeho manželka Iokasta. Oidipus se dovídá, že Laia nezavraždili lupiči, jak se myslelo, ale on sám – kdysi se setkal v horách s neznámým cizincem a v hádce ho zabil. Zjišťuje dále, že pastýř Polybos, kterého pokládal za svého otce, byl pouze jeho pěstounem, jemuž byl jako malý chlapec svěřen matkou Iokastou. Učinila tak proto, aby zmařila krutou předpověď bohů, že Laios zahyne rukou vlastního syna. Oidipus, aniž o tom věděl, nejen že zavraždil otce, ale navíc se stal manželem své vlastní matky. Po odhalení pravdy spáchá Iokasta v zoufalství sebevraždu. I Oidipus se rozhodne sám se potrestat, oslepí se a odejde do vyhnanství.
Antigona
Hrdinkou této hry je Oidipova a Iokastina dcera Antigona. Když Oidipus odešel do vyhnanství, dostali se jeho synové Eteoklés a Polyneikés do sporu o trůn. Eteoklés Polyneika vyhnal, ten však našel v cizině spojence a s cizím vojskem se vypravil proti rodnému městu. Oba bratři ve vzájemném boji zahynuli a králem se stává Kreon, jejich strýc. Zakazuje pohřbít Polyneika a pohrozí smrtí každému, kdo by jeho příkaz porušil. Antigona se přesto rozhodne mrtvého bratra pohřbít. Ke svému činu se doznává a Kreon nařizuje, aby byla zaživa zazděna do královské hrobky. Vzápětí za ním přichází věštec, aby mu sdělil, že se za toto rozhodnutí bohové na něj rozzlobili a žádají, aby krutý trest odvolal. Kreon chce vrátit Antigoně svobodu, ale když přijde k hrobce, nachází dívku oběšenou. Jeho syn Haimon, Antigonin snoubenec, si ze zoufalství vrazí do prsou meč a ze žalu nad synovou smrtí spáchá sebevraždu i králova manželka Eurydika. Všemi opuštěný Kreon už také nechce déle žít – žádá bohy, aby ho zbavili života."