literatura starověku

Na události vylíčené v Iliadě navazuje Odyssea, vyprávějící o bloudění jednoho z účastníků trojské války, ithackého krále Odyssea, při plavbě domů.

Odyssea

ještě desátý rok po skončení trójské války bloudí Odysseus světem stíhán nepřízní boha moře Poseidona. Za dlouhých plaveb ztrácí své přátele. Uniká různým nástrahám, nakonec se dostává na rodnou Ithaku /za pomoci pohádkových mořeplavců/, ale je podroben novým zkouškám. Zatímco bojoval, usadili se v jeho domě nápadníci usilující o ruku jeho věrné ženy Penelopy. Přestrojen za žebráka se vrací Odysseus do domu, pobíjí nápadníky a setkává se se svou věrnou ženou.

Oba eposy jsou nejrozsáhlejším souborem řeckého bájesloví. Zobrazují lidské vztahy, city – oddanost příteli, hněv válečníka, ušlechtilou ctižádost, strach, radost, zármutek, bezmeznou oddanost a poslušnost vůči bohům.

V 7. a 6. st. př.n.l. dochází k rozpadu kmenového zřízení a změně názoru na svět. Rozšířila se zeměpisná znalost světa – Řekové se plavili po celém Středozemním moři, přejímali poznatky od vyspělých kultur. Člověk už nežil v uzavřené pospolitosti kmene, začal si uvědomovat vlastní individualitu a zaujímat postoj k veřejným událostem. To se projevilo i ve slovesném umění.

Kromě eposů vznikaly v nejstarším období řecké literatury rovněž bajky – krátká vyprávění, v nichž zvířata nebo věci jednají jako lidé. V jejich příhodách se obvykle zesměšňovaly vlastnosti lidí a mezilidské vztahy. Mohly být psány prózou nebo veršem. Často obsahovaly sociální kritiku, V závěru bajky bylo poučení.

Nejznámějším autorem bajek byl Aisópos /Ezop - 6.st. př.n.l./ - podle lidové tradice to byl otrok, který prošel mnoha zeměmi a překonával svou moudrostí filozofy.

Lyrika

elegie

/píseň s doprovodem píšťaly, skladby vážného obsahu, ale nemusely to být vždy žalozpěvy/

představitelem byl Archilochos

monodická lyrika

/určená pro sólový zpěv za doprovodu lyry/ - milostné písně

básnířka Sapfó a její vrstevník básník Anakreón /přelom7. a 6. st. př.n.l./

jejich básně oslavovaly lásku, radost /víno, ženy zpěv/

sborová lyrika – ódy

básně původně určené ke zpěvu, psané slavnostním tónem, zpravidla oslavující nějakou osobnost, událost nebo vlastnost

jejich autorem byl básník Pindaros / přelom 6. a 5. st. př.n.l./ - oslavoval příslušníky řecké aristokracie, vítěze olympijských her, jejich morální a fyzické přednosti.

attické období

/ nazývané podle území kolem města Athén – Attika/

V tomto období dochází k vrcholu řecké otrokářské demokracie, k rozkvětu Athén.

Drama

Rozvíjí se především divadlo – zpočátku mělo funkci náboženskou, později zábavnou. Bylo veřejnou záležitostí, proto aténský městský stát podporoval jeho rozvoj. Hrálo se v amfiteátrech, směli hrát pouze tři herci – muži, hráli i ženské role – používali masek, významnou roli hrál chór – patnácti až dvacetičlenný sbor, který zasahoval do děje, komentoval události. Rozvíjely se tragédie a komedie.